Sousedy si nevyberete. Ani Patrik nemohl ovlivnit, že se do volného bytu hned vedle toho, ve kterém žil společně se svou rodinou, nastěhuje mladý hudebník, který bude v rámci zdokonalování své dovednosti cvičit na housle prakticky od rána do večera.
Zpočátku jsme byli nadšení, že budeme mít v paneláku hudebního umělce
„Když jsme se s manželkou dozvěděli, že se do volného bytu hned vedle toho našeho nastěhuje muž, který se věnuje hudbě, byli jsme z toho oba dva nadšení. Já i moje žena jsme měli k hudbě blízko, proto jsme se nemohli dočkat, až zjistíme, na co nový soused vlastně hraje. Jakmile se ukázalo, že hraje na housle, byli jsme natěšení, až poprvé uslyšíme, jak tahá smyčcem po strunách,“ vypráví Pan Patrik.
Skutečnost ale byla úplně jiná. Velmi rychle se totiž ukázalo, že to s nadáním nového souseda nebude až tak horké. Stačilo několik prvních pokusů a Patrikovi i jeho ženě rázem došlo, že nastěhování nového souseda pro ně nebude hudebním zážitkem, ale spíš noční můrou.
Zdroj: 123RF.COM
Na housle vůbec hrát neuměl
Patrik dále vypráví, že jeho nový soused na housle vůbec hrát neuměl. Přesto se ale každý den snažil, což nejen pro něho, ale i pro všechny obyvatele domu znamenalo, že museli každý den několik hodin poslouchat příšerné skřípání a falešné tóny, které se ozývaly z jeho bytu.
„Nejsem kdovíjak nepřejícný člověk,“ vypráví pan Patrik a vzápětí dodává, že byl rodiči veden k tomu, že má k druhým lidem chovat úctu. „Když jsem ale byl nucen už několikátý týden dennodenně poslouchat ty příšerně skřípající zvuky, které měly do kvalitních tónů opravdu hodně daleko, musel jsem zkrátka zakročit. Proto jsem souseda požádal, podotýkám, že velmi slušně, jestli by nemohl chodit zkoušet jinam, nebo jestli by zkoušení alespoň nemohl omezit. Často totiž na housle hrál dlouho do večera, takže naše děti kvůli tomu nemohly spát,“ říká Patrik.
Zdroj: 123RF.COM
Soused na naše prosby nedbal
„My jsme se snažili se sousedem rozumně domluvit, on z nás měl spíše legraci. Dokonce se urazil, když jsme mu naznačili, že se jeho skřípání na housle nedá poslouchat,“ pokračuje ve svém vypravování Patrik. „Po několika marných pokusech jsme dospěli k názoru, že nám to dělá naschvál a trénuje o to více a o to déle.“
Patrik situaci popisuje jako neúnosnou. Každý den museli z bytu, který sousedil s tím jejich, poslouchat dlouhé hodiny rádoby hraní na housle, které trhalo uši. Nezapomíná se také zmínit o tom, že sousedovo bezohledné hraní i v pozdních večerních hodinách způsobovalo, že jeho děti nemohly klidně spát.
Jednoduše jsme odtamtud utekli
„Život vedle bezohledného souseda se nedal vydržet. Když jsme s manželkou usoudili, že s ním nehneme, museli jsme se zařídit jinak,“ přiznává Patrik. V závěru svého příběhu proto dodává, že si našli byt na druhém konci města, kde mají konečně klid a nemusí již poslouchat onoho rádoby umělce, který si jednoduše nedokázal přiznat, že ho příroda hudebním talentem zrovna neobdařila.
Autor: Nikol Kolomazníková
