Na první narozeninovou oslavu po rozvodu Patrik jen tak nezapomene. Mezi SMS zprávami, které mu při příležitosti jeho narozenin ten den chodily, byla i zpráva od jeho bývalé ženy. Tu ještě teď nedokáže dostat z hlavy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Patrik a jeho bývalá žena Sandra se rozvedli pro opakovanou nevěru ze Sandřiny strany. Žádost o rozvod podal Patrik a Sandra nedokázala přijmout fakt, že ji opustil.
Naše manželství byla jedna velká fraška
Sandru jsem si vzal před devíti lety. Tehdy to byla láska jako z filmu – alespoň tedy z mé strany. Kdybych věděl, že mě již krátce po svatbě začala podvádět, rozvedl bych se s ní dříve.
Celé ty roky jsem byl přesvědčený, že je všechno v pořádku. I naše okolí si myslelo, že jsme idylický pár. Pravda je ovšem taková, že naše manželství byla jedna velká fraška.
Když jsem se dozvěděl, že mě Sandra opakovaně podváděla, podal jsem žádost o rozvod. Byl jsem znechucený a zklamaný zároveň.
Náš rozvod špatně nesla. Pořád mi posílala zprávy nebo mi volala
Ačkoli to byla Sandra, kdo to celé pokazil, byla to zároveň také ona, kdo náš rozvod špatně nesl. Neustále mi psala nebo volala, chtěla mě zpět a slibovala hory doly.
Párkrát mě napadlo vzít ji zpět, přeci jen jsem k ní stále ještě něco cítil. Stačilo si však vzpomenout na ten dlouhý seznam mužů, se kterými mi nasadila parohy, a hned jsem si to rozmyslel.
Měsíce po rozvodu plynuly, a zatímco já šel dál, včetně toho, že jsem si hledal novou známost, Sandra stále žila v přesvědčení, že má u mě šanci.
Vyvrcholilo to v den mých narozenin
Měl jsem narozeniny, které jsem slavil se svojí novou partnerkou. Na oslavu k sobě domů jsem pozval i pár dobrých přátel. Všichni se dobře bavili – až do okamžiku, kdy mi přišlo přání od mé bývalé ženy.
V SMS zprávě, kterou mi poslala, mi totiž napsala, že je moc ráda, že jsem šťastný, zatímco ona umírá zaživa. Napsala, že už takhle nemůže dál žít a že raději zemře, než aby nadále trpěla. SMS zpráva končila slovem sbohem.
Když jsem tohle netradiční přání četl, krev se mi zastavila v žilách. Myslela to vážně? Chce si něco udělat? Nebo je třeba opilá? Tyhle myšlenky mi běhaly hlavou.
Scéna jako ze špatného filmu. Ten obrázek nikdy nevymažu z hlavy
Člověk by si řekl, že tohle se děje jen ve filmech a i já si něco podobného myslel. Sandřina zpráva mi ten večer ležela v hlavě, nemohl jsem na to přestat myslet.
Jelikož jsem již něco vypil, požádal jsem svoji partnerku, která alkohol nepila, aby mě odvezla k bytu bývalé ženy. Bylo to zvláštní, tohle po ní chtít, ale beze slova mi vyhověla.
Sandru jsem našel doma zpitou pod obraz. Kdyby byla jen opilá, mávl bych nad tím rukou. Ona mi však otevřela s ošklivou řeznou ránou na zápěstí, sotva se držela na nohou.
Když jsme ji společně s mojí přítelkyní odvezli do nemocnice, počkal jsem, dokud mi lékaři neřeknou, co s ní bude dále. Za pokus o sebevraždu jí byl doporučen pobyt na psychiatrii, kde je nyní druhým měsícem – alespoň pokud vím.
Ačkoli to nakonec dopadlo dobře, nemůžu to dostat z hlavy. Stále totiž přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdybych na její zprávu nezareagoval a nejel tam…
Autor: Natálie Kabourková
