Když se nám se ženou narodila dcerka, byl jsem tím nejšťastnějším člověkem na světě. Bohužel se brzy ukázalo, že Nina je to jediné, co mi zůstane. Se ženou jsem se rozvedl. Ona nedokázala už dál snášet to, že jsem závislý na hraní na automatech. Chápal jsem to. Po rozvodu jsem se začal léčit, abych mohl dceru získat alespoň částečně do své péče.
Během té doby jsem se seznámil s Marií. Pomohla mi v nejhorších situacích, prožívala se mnou léčbu a díky ní jsem zapomněl na první manželství i na veškerou bolest, která ho provázela. Marii jsem si vzal zhruba po roce od rozvodu. Možná by se zdálo, že to bylo ukvapené, jenomže já cítil, že ona je ta, která mě z úplného dne vytáhla zpět nad hladinu.
Ukončil jsem léčbu. Bývalá manželka se rozhodla vyjít mi vstříc
Když jsem před třemi měsíci ukončil léčbu, požádal jsem exmanželku o schůzku. Naše pětiletá dcerka byla ráda, že mě opět vidí. Myslel jsem, že po tak dlouhé době na tatínka zapomněla, ale ukázalo se, že naopak veškerý čas jenom přispěl k tomu, aby se posílilo naše pouto. I to je jedním z důvodů, proč žena souhlasila s tím, že si mohu brát Ninu do péče.
Ze začátku prý jen na jeden víkend v měsíci, později se můžeme domluvit. Jako by na mě skoro byla hrdá, že jsem závislost překonal. Zbytečné tahání po soudech by nás oba zničilo a přes všechno, co se mezi námi kdy stalo, jsem jí vděčný, že mi odpustila a důvěřuje mi natolik, že mohu být opět s Ninou.
Moje současná žena Ninu nesnáší. Chce, abych se jí zřekl
Když jsem radostné novinky oznámil doma Marii, dočkal jsem se reakce, která mě zaskočila. Nechápe prý, proč se po tolika starostech a handrkování pořád starám o to, jak se má cizí dítě. Nedokázal jsem pochopit, jak může moji dceru nazvat cizím člověkem. Rok jsem se o ni nestaral pouze proto, že mi to má bývalá žena nedovolila.
Pokud prý chci s dcerou být, mám si ji brát do parku nebo na hřiště. Jenomže starat se o Ninu znamená také to, že u nás bude jíst a spát, že bude doma, když nebude hezké počasí, že bude součástí rodiny. A to jsem Marii nedokázal vysvětlit.
Řekla mi, že chce, abych se dcery zřekl. Bydlíme sice v bytě, který je napsaný na mě, ona proto nemá právo mluvit do toho, kdo tu bude a nebude. Jenomže jsem dostal jasné ultimátum a bojím se, že pokud ho poruším, Marie ode mě odejde.
Musím však říci, že i přesto, jak moc mi moje současná manželka pomohla se závislostí, dcera pro mě znamená celý svět a při výběru mezi nimi bych měl poměrně jasno. Nechci nikoho ranit a stále doufám, že se to vše nějak vyřeší. Proč je najednou Marie tak strašně proti mojí dceři, když předem věděla, že udělám vše proto, abych ji mohl vídat, to mi nejde do hlavy.
Autor: Šárka Cvrkalová