Do e-mailové schránky nám přistál další velmi zajímavý příběh. Příběh o lásce, které nikdo nepřál. O podstatnou část svého života se s námi podělil Pavel. Převyprávěl nám příběh o lásce k cizince, kterou jeho rodina právě pro její původ odmítala přijmout. Když už to začínalo vypadat beznadějně, přišlo na svět dítě. A všechno změnilo.
Učarovala mi na první pohled
„Byl jsem jednoho večera s přáteli v baru. Tenkrát jsem byl svobodný a nemohu říci, že bych měl o ženy nouzi. Já si však všiml jedné nádherné cizinky, která mi učarovala na první pohled. Její snědá pleť působila přitažlivě exoticky a na první pohled bylo jasné, že v žádném případě není odsud.
Zdroj: 123RF.COM
Měl jsem jasno. Bez čísla té krásné cizinky jsem toho večera prostě odejít nehodlal,“ přiznává v e-mailu Pavel a pokračuje dodatkem, že si číslo skutečně vybojoval, i když se daná slečna zpočátku tvářila velmi odmítavě.
S představením rodině jsem otálel
Pavel dále pokračuje přiznáním, že s představením Yarelys své rodině dlouho otálel. Jeho rodiče totiž nebyli kdovíjak přívětiví k cizincům všeobecně a on se jednoduše bál jejich reakce. A jak se ukázalo, obával se oprávněně.
„Rodina s mým vztahem s Yarelys nesouhlasila. Rodiče si nepřáli, abychom se stýkali. Asi si umíte představit, jak reagovali ve chvíli, kdy jsem jim oznámil, že si svou kubánskou krásku vezmu. Svatba nebyl žádný problém, protože Yarelys měla české občanství. Jelikož zde neměla trvalý pobyt, potřebovali jsme jen doložit určité dokumenty.
Svatba byla skromná, jen my dva a svědci. Rodina totiž odmítla svou účast, což mě hodně mrzelo,“ stojí dále v e-mailu a my si dokážeme živě představit, jak se pan Pavel při psaní těchto slov musel tvářit.
Chovali se k ní odměřeně
„Rodina se k mé ženě chovala odměřeně. Nikdy ji nepřijali a ani po třech letech si na ni nezvykli. Nebudu lhát, že mě to netrápilo – trápilo a hodně. Jenže jsem je nemohl nutit, ačkoli já jsem byl přesvědčený, že by si je Yarelys dokázala získat, pokud by jí dali šanci.
Situaci trochu odlehčila skutečnost, že Yarelys otěhotněla a my čekali prvního potomka. Díky této radostné novince jsem tak trochu vypustil z hlavy neshody s rodinou a konečně se na svět taky trochu usmíval,“ píše Pavel ve svém příběhu.
Bál jsem se, že o vnouče nebudou mít zájem
Pavel dále pokračuje ve vypravování a napíná nás, jak to vlastně dopadne.
„Během těhotenství se rodiče nijak zvlášť nezajímali, jak se ženě vede. Respektoval jsem to a jen tu a tam je informoval. Čím více se ale blížil porod, tím více jsem se bál, že o vnouče nebudou mít zájem. Pak přišel den porodu a můj život se otočil vzhůru nohama.
Pár hodin po porodu přišli rodiče Yarelys navštívit. Hodně nás tím překvapili, ani jeden z nás to nečekal. Ukázalo se, že je náš syn obměkčil, protože od té doby se k mé ženě chovají mnohem lépe. A já jsem za to neskutečně rád,“ ukončuje Pavel svůj příběh, který má šťastný konec.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Je velice dobře, že se Pavel nenechal názorem svých rodičů odradit. Věděl, co chce, a šel si za tím. A to, i když pro něj celá situace byla kvůli postoji rodiny zřejmě nepříjemná. Člověk si pak může připadat od své rodiny izolovaný, souzený apod.
Někdy tedy může být těžké vydržet tlak rodiny, zejména pak rodičů. Jako děti jsme totiž vedeni k tomu své rodiče poslouchat. V některých případech může být tedy těžké z tohoto myšlení vystoupit a jednat vyloženě v rozporu s tím, co si rodina přeje. Každý zdravý dospělý jedinec je však zodpovědný za svůj vlastní život a jako takový má právo činit rozhodnutí na základě svého vlastního uvážení a patřičně z toho těžit i nést následky.
Co se týče rodiny, její postoj si lze vysvětlit různě. Například stereotypním přesvědčením nebo faktem, že nevěřili, že spolu Petr s Yarelys zůstanou. Příchod dítěte na svět je mohl konečně přesvědčit a upevnit v tom, že spolu skutečně chtějí být a zakládají rodinu.
Mgr. Jiří Brouček
Psycholog
