Pavel se doopravdy zamiloval jen jednou. S dívkou, se kterou začal chodit ve dvaceti, byl sedm let. Pak ho ale opustila a on si řekl, že na pravou lásku už nevěří. Začal si proto hledat vztahy, ze kterých pro něho něco koukalo. A i když mu žádný dlouho nevydržel, žil si podle svých slov jako pán.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nikdo nechce být sám. Já jsem se ale po svém velkém zklamání rozhodl, že už lásku hledat nebudu. Hledal jsem ženy podle toho, kolik měly na účtu. Obvykle jsem s nimi vydržel pár měsíců a pak se s nimi rozešel,“ popisuje.
„Není to něco, za co bych se styděl. Ony mi platební karty půjčovaly dobrovolně a pravděpodobně věděly, že to s nimi nemyslím vážně. Několikrát dokonce i ony vztah ukončily se mnou. Nebral jsem si to, zkrátka jsem si pak našel další,“ vysvětluje čtenář.
Netušil jsem, že má manžela
Před půlrokem Pavel narazil na seznamce na ženu, která hledala někoho, kdo by s ní občas vyrazil ven na večeři a strávil noc. Psala u svého profilu, že všechny večeře platí. A on si řekl, proč ne.
„Když jsem ji viděl, bylo to jiné než s ostatními. Něco na ní bylo. Kromě bohatství byla také opravdu krásná. A já si řekl, že s ní chci víc než jen pár večeří. A tak jsem se jí začal dvořit.“
Po pár schůzkách Pavel věděl, že má ženu v kapse. Nebo si to alespoň myslel. Půjčoval si její kreditní kartu, trávil s ní večery, po dvou měsících se jí zeptal, zda by nechtěla posunout jejich vztah dál. Její reakce ho ale překvapila.
„Odpověděla mi, že o ní nic nevím. Kdybych se jí prý třeba zeptal na práci, místo toho, abych se jenom zajímal o to, že se spolu vyspíme, asi by mi došlo, že si prodavačka nevydělává takové peníze, aby mi mohla všechno dotovat.
Prozradila mi, že má manžela a já celou tu dobu v restauracích jím za jeho peníze. Prý se nemohla dočkat toho, až mi to řekne. Věděla moc dobře, že s ní jsem kvůli financím, ne kvůli tomu, že bych s ní opravdu chtěl být.“
Ten trapas mě od randění na nějaký čas odradil
Pavel ten večer přišel domů jako opařený a neustále dokola si v hlavě přehrával, co se stalo. Cítil se poníženě i uraženě zároveň. Nedokázal se smířit s tím, že nad ním nějaká žena měla takhle navrch.
„Nikdy se mi nestalo, abych nějaký vztah ukončil takhle zpráskaný. Ať už jsem ho ukončoval já, nebo ona, vždycky jsem si řekl, že přijde nějaký další, že není třeba se stresovat.
Ale potom, co se mi stalo v tomto případě, mám pocit, že už bych další podobné ponížení nezvládl. Moje mužské ego bylo zkrátka raněno a já se teď nějak nedokážu dostat do nálady, abych pátral po dalším úlovku.“
Na závěr Pavel dodává, že pokud na světě existuje pravá láska, on ji zkrátka ještě nenašel a ani ji hledat nehodlá. „Jestli tu pro mě je někdo, kdo se mnou má být, dřív nebo později se to stane. Nemá cenu hledat.
Mezitím podle mě není na škodu si užít života. A i když mnozí moji přátelé můj životní styl neuznávají, já jsem spokojený. No, teď na ně budu mít víc času, protože se ženami jsem na chvíli skončil,“ zakončuje vyprávění.
Autor: Šárka Cvrkalová
