Na vesnici, ve které Pavel žije, je mezi kamarády poměrně oblíbený. Z různého ovoce totiž dělá skvělé pálenky, které pak v místní hospůdce prodává. Jenomže mu to kromě radosti moc nepřináší.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Před nedávnem se proto domluvil s kamarádem, který rozumí byznysu, že by mohl expandovat i do okolních menších prodejen. Zpočátku sice příliš nevěřil, že by bylo něco takového možné, později mu ale kamarád ukázal, kolik by na všem mohl vydělat.
„Když jsem si spočítal, co bych mohl dostat, pokud by se prodalo v obchodech aspoň pár lahví, došlo mi, jak skvělý nápad to je. Navíc nejde jen o peníze, ale i o fakt, že by někdo pil moje pálenky,“ dodává.
Spolupracuje na tom skoro celá vesnice, postavení naší rodiny by stouplo
Pavel je sice tím, kdo dává pálence finální podobu, ale ovocné stromy nevlastní jen on sám. U několika sousedů sklízí hrušky, u jiných zase švestky. „Někdy pálenku rozdávám vlastně jen za to, že si pár flašek ze sklizně mohu nechat,“ přiznává.
„Je pravda, že na vesnici naši rodinu všichni znají a váží si jí. Doufám tedy, že nejen kvůli alkoholu, ale samozřejmě je jasné, že to má velký vliv. Kdyby se mi ji podařilo prodávat i jinde, bylo by to skvělé,“ sní Pavel.
Čtenář přiznává, že o tom uvažoval už kdysi dávno, ale neměl příliš sebevědomí ani nikoho, kdo by mu ukázal, jak na to. Teď ho ale kamarád zasvětil do světa byznysu a on chce nápad konečně uskutečnit.
Potřebuji kapitál do začátku. Moje žena nesouhlasí
Když Pavel svůj nápad popisoval manželce, tvářila se zpočátku nadšeně. „Měla radost z toho, že bychom se třeba proslavili, navíc měla očividně radost z toho, že mám radost já,“ říká čtenář.
„Když jsem jí ale oznámil, že bych si potřeboval do začátku půjčit nějaké peníze v bance, abych měl investici, která by se mi časem vrátila, její postoj se úplně obrátil. Teď o tom všem nechce ani slyšet.“
Žena oznámila Pavlovi, že je to nápad skvělý, ale nikdy nemůže vyjít ve velkém měřítku. „I kdyby se mi prý podařilo prodat pár flašek, na které bychom mohli být hrdí, nikdy nebudu vydělávat tolik, aby se mi vyplatilo půjčovat si takovou částku.“
Její tvrzení se mě dotklo. Od té doby se jenom hádáme
Pavel se snažil svou manželku všemožně přemluvit. Nejprve mu tvrdila, že jsou jeho plány roztomilé a možná by i mohly vyjít, později ale přiznala, že jim nevěří a že je to celé vlastně nesmysl.
„Podporovala mě prý hlavně proto, že bych teoreticky prodal nějakých pár lahví a mohl mít radost, ale jinak je to podle ní jen ztráta času, peněz a energie. Celá vesnice se mi prý vysměje, až mi moje plány nevyjdou,“ říká sklesle.
Dodává, že se se ženou ten den pohádal, protože se ho velmi dotklo, že mu nevěří a nechce ho podporovat. „Já to myslel dobře pro nás pro oba. Není větší zklamání, než když vám nevěří vlastní manželka. A to navíc v něčem, co děláte skoro celý život.“
Pavel si chce peníze půjčit a na vlastní pěst svůj plán zrealizovat, aby dokázal ženě, že se spletla. „Snad se mi to podaří, snad se brzy přestaneme hádat a ona pochopí, že si chci jen splnit svůj sen.“
Autor: Šárka Cvrkalová
