Pavel pracuje jako obchodní zástupce v nadnárodní firmě. Díky tomu je jeho život značně rozlítaný. Každou chvíli je na cestách a doma se objeví zpravidla jen na otočku. Jeho rodina si tak žije prakticky vlastním životem a občas pro něj přichystá překvapení, které by si klidně nechal ujít.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Klidný večer se proměnil v cirkus
„Když jsem se v pátek vracel ze služební cesty domů na Moravu, plánoval jsem klidný večer s manželkou. Představoval jsem si, jak si otevřeme láhev vína a uděláme si pohodu, jakou jsme už dlouho neměli.
Před námi volný víkend, kdy jsem měl být konečně doma,“ začíná svůj příběh Pavel.
Vše se ale zvrtlo a místo klidného večera čekalo Pavla a jeho ženu úplně něco jiného. Mírné podezření pojal, když se blížil ke dveřím svého bytu a slyšel za nimi podivné zvuky.
Zarachocení klíči v zámku spustilo zvláštní zvuky
„Už když jsem jel výtahem, měl jsem divný pocit, jako by dnes bylo něco jinak,“ dodává se směsicí zvláštních pocitů Pavel.
„Vytáhl jsem klíče a snažil se nahmatat vypínač, abych si posvítil na zámek. Jakmile se mi do něho povedlo zastrčit klíče, ozval se zvuk, který jsem nečekal.
Znělo to jako kňučení, mňoukání nebo kvičení. Nebyl jsem napoprvé schopen identifikovat, odkud se bere, ale rozhodně to bylo podezřelé.“
Jakmile Pavel otevřel dveře, začalo si jeho nohu očichávat malé černé štěně. „Krve by se ve mně nedořezal, když jsem ho viděl,“ popisuje Pavel své pocity.
Když přišel i se štěnětem v náruči do kuchyně, přivítala ho manželka s potměšilým úsměvem. „Ptala se, jestli se mi líbí,“ nevěřícně dodává Pavel. „Že by se mnou probrala, jestli ho chci, ji ani nenapadlo.
Prý, když jsou teď děti velké, chtěla se starat o nějakého bezbranného tvora. Copak já jí nestačím?“ diví se Pavel.
Prvotní šok následovala loužička
„Moje představy klidného večera vzaly za své,“ zanaříká a doplňuje: „Po seznámení s novým členem naší domácnosti jsem po něm hned musel uklízet. Doufám, že to nebude napořád a zvykne si.
Vlastně není vůbec špatné mít doma psa. Vadí mi ale přístup mé ženy a to, že se neporadila a sama jednala za mými zády,“ stěžuje si Pavel.
Pavlova manželka ale dobře věděla, že pokud by navrhla pořízení čtyřnohého miláčka, Pavel by byl proti. Vlastně jí žádná jiná možnost nezbyla.
Kdo bude chodit venčit?
Po prvních dnech seznamování a očichávání se z malého Spajka a Pavla stali nerozluční přátelé. „Nakonec se se ženou předháníme v tom, kdo bude venčit,“ usmívá se Pavel a dodává: „Nevěřil jsem tomu, ale to malé psisko jsem si docela zamiloval a začínám uvažovat o dalším. Měli bychom přece každý se ženou mít svého.“
Autor: Kamila Mertlová
