Pavel (48): Moc jsem si přál rodinu. Přítelkyně mi vyhověla, ale měla jednu zvláštní podmínku

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz do chomoutu
Zdroj: Shutterstock

Už několik let mě tížila představa, že mi roky ubývají, a zatímco moji kamarádi už dávno mají manželky a děti, já jsem se ještě nedokázal usadit. Nebylo to o tom, že bych nechtěl. Já chtěl. A moc. Jen jsem asi nenatrefil na tu pravou.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Každý můj vztah dříve nebo později na něčem ztroskotal. Přál jsem si rodinu. Chtěl jsem děti, ale nebylo s kým tu rodinu založit. Až s přítelkyní Michalou konečně svitla naděje. Souhlasila s tím, že si děti pořídíme. Měla ale zvláštní požadavek.

Nějakou dobu jsme kolem toho kroužili

Michalu jsem poznal před dvěma lety. Nebudu lhát, že jsem do našeho vztahu vstupoval s představou, že to beztak zase nevyjde.

Měl jsem za sebou několik nevydařených vztahů, do kterých jsem vždycky více dával, než dostával zpátky. Proto jsem byl i s Michalou docela skeptický.

Asi po roce jsem poprvé nadhodil téma děti a rodina. Tehdy to přešla, asi se k tomu ani nijak zvlášť nevyjádřila. Tak jsme kolem toho nějakou dobu jen tak neurčitě kroužili.

Měl jsem nejvyšší čas

Když jsem letos v létě oslavil osmačtyřicáté narozeniny, padla na mě zvláštní deprese. Uvědomoval jsem si, že už nejsem nejmladší. Měl jsem nejvyšší čas na to, abych konečně zplodil potomka.

Nenápadně jsem začal na Míšu tlačit. Opravdu mi záleželo na tom, aby tady po mně něco zbylo. Cítil jsem, že když budu mít dítě, budu mít pocit, že jsem v životě dokázal něco pořádného.

Nakonec souhlasila a já se tetelil radostí. Svolila k tomu, že se tedy začneme o dítě pokoušet. Pak mě ale zaskočila svým netradičním požadavkem.

Nevím, co si mám o jejím přání myslet

Když mi poprvé řekla, co po mně žádá na oplátku za to, že jí udělám dítě, nevěděl jsem hned, jestli to myslí vážně, nebo je to nějaký hloupý vtípek.

Chtěla, abych jí měsíčně dával nemalé peníze. Prý by totiž chtěla odejít z práce, být doma, užívat si těhotenství, které bude náročné jak fyzicky, tak psychicky. A platit bych jí musel i po narození dítěte.

Docela mě tím zaskočila. Nevím, co si mám o jejím požadavku myslet. Proč jí tolik záleží na tom, abych jí měsíčně dával peníze? Nežádá přitom málo, mluvila o třiceti tisících, které by měla jen pro sebe. Kde na to mám vzít?

Mám z toho divný pocit

Moje touha po dítěti je stále silnější. Mám ale divný pocit z požadavku své přítelkyně. Souhlasila sice s tím, že si uděláme dítě, ale žádá po mně peníze a já nechápu proč.

Ještě se nám ani nezadařilo a já už si teď připadám využitý. Bojím se ale protestovat ze strachu, že se Michala zasekne a nebude chtít s pokoušením o dítě pokračovat. Chci být táta, jen nevím, jestli po tom toužím za každou cenu. A tahle cena je nejen zvláštní, ale i vysoká.

Autor: Natálie Kabourková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články