Pavel pro svou ženu udělá vše, co jí na očích vidí. Bohužel ale ani to jí není dost dobré. Podle svých slov může udělat cokoli, ale jí to nikdy nebude dost dobré. Nedávno svým zmatkováním prokázala, že to není jen Pavlův výmysl. A příbuzní konečně pochopili, jak náročné to Pavel doma má.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Když je mi špatně a rozhodnu se ležet a odpočívat, má pocit, že nic nedělám. Když je mi špatně a rozhodnu se jí i přesto pomáhat, zase se na mě zlobí, protože prý neumím marodit. Jakékoli rozhodnutí je špatné,“ popisuje svou situaci doma Pavel.
„Někdy její rozhodnutí nedávají žádný smysl. To, co vymyslela minule, pobavilo celou rodinu i všechny kamarády. Zamotala se totiž do situace, kterou sama vymyslela. A ve výsledku kvůli ní tři lidé projeli benzín a ona sama platila za autobus.
Ujel jí autobus
„Ten den jsme jeli se ženou do města. Cestou tam si ale uvědomila, že má domluveného instalatéra. Nejprve mi vynadala, že jsem na to zapomněl. Já přitom neměl ani tušení, že si někoho domlouvala,“ stěžuje si Pavel.
„Ve městě jsem měl nakoupit a ona mi řekla, že pojede domů autobusem. Ten jí ovšem ujel. Místo toho, aby řekla mně, zavolala známému, který pro ni přijel a odvezl ji domů. V té době jsem já už byl na cestě z města.“
Zjistila, že je všechno jinak
Když přijela Pavlova žena domů, došlo jí, že má instalatéra až na druhý den. Proto se rozhodla, že pojede zpět za ním a pomůže mu s nákupy. Místo toho, aby mu zavolala, sedla na autobus a odjela do města.
„Teprve potom mi volala, kde jsem. Oznámil jsem jí, že jsem jel domů. Opět byla moje vina, že jsem jí nedal vědět, že už mám nakoupeno. Když jsem se zeptal, zda pro ni mám dojet, řekla mi, že si to zařídí po svém.
Sedl jsem i tak do auta, že pro ni zajedu. Obvykle totiž její „zařídím si to“ znamená, že bude čekat, dokud mi nedojde, že mám přijet. Když jsem ale jel do města, v protisměru jsem najednou spatřil druhého kamaráda, jak veze mou ženu domů.“
Tam a zase zpátky
I když mohl Pavel všechny cesty absolvovat se svou ženou, i když neměl tušení, proč si napsala instalatéra na špatný den ani proč volala kamarádům, když on sám byl na cestě, přesto se jeho žena nakonec rozhodla, že je to celé jeho vina.
„I moji kamarádi jí vysvětlovali, že tentokrát udělala opravdu chybu ona. Jezdila jako blázen sem a tam, místo aby všechno vyřešila s klidem, a hlavně se svým manželem, který se jí snažil pomoci.
Jenomže podle ní to bylo celé jinak. Já jsem napsal instalatéra na špatný den. Já jsem jí nezavolal, že jedu domů. Já jsem pro ni neměl jezdit, když zůstala sama ve městě. Všechno jsem zkrátka udělal špatně,“ stěžuje si Pavel.
Kamarádi, kteří se velké akce účastnili, naštěstí mezi známými Pavlovi potvrdili, jak se všechno odehrávalo. Jeho žena je tak teď pro smích všem příbuzným. Jenže podle Pavla ani to není úplně dobře.
„Sice si užívám, že konečně všichni vidí, jak těžké to s ní mám, ale ona je teď na mě naštvaná. O to složitější to s ní teď doma mám,“ přiznává. „Je to prý totiž moje vina, že je před všemi za hlupáka. Jak jinak…“
Autor: Šárka Cvrkalová
