Když jsem se dozvěděla, že mě manžel podváděl, totálně mě to semlelo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že i já jednou budu prožívat takovou bolest a pocity zrady a ponížení. Slýchávala jsem podobné příběhy od kamarádek a kolegyní z práce. A měla jsem za to, že mě by manžel něco takového nikdy neudělal.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nejdříve jsem si myslela, že nevěra je pro naše manželství konečná. Několik prvních dní jsem nebyla schopná se na svého muže ani podívat. Jenže jak dny plynuly, vztek mě postupně opouštěl. Stále jsem se zlobila, stále mě to bolelo. Nakonec jsem se ale rozhodla, že manželovi tenhle přešlap odpustím a pojedeme dál.
Byla jsem další z mnoha
Už několikrát se mi některá z kamarádek svěřila, že ji manžel podvedl. Vždycky jsem je litovala, neuměla jsem si představit, jakou bolest musí prožívat. Na nevěru jsem vždy pohlížela jako na absolutní ztrátu důvěry a ponížení ze strany člověka, kterému věříte.
Myslela jsem si, že mně se nic takového stát nemůže. Naše manželství jsem až na pár chvil vnímala jako idylické. Osud to ale zamýšlel jinak a já se jednou dozvěděla, že má můj manžel poměr. Stala jsem se tak další z mnoha podvedených a zhrzených žen.
Pochopili, proč jsem to udělala
I když jsem byla zpočátku přesvědčená, že nevěrou naše manželství skončilo, o několik dní a proplakaných nocí později mi došlo, že to všechno nechci zahodit. Prožili jsme spolu mnoho krásného a mně bylo líto hodit to jen tak za hlavu.
Moje okolí pochopilo, proč jsem nakonec dala manželovi druhou šanci. Věděli, že v tom sehrály roli děti a také fakt, že tolik společných let zkrátka něco znamená. Nechtěla jsem se k tomu vracet a byla jsem ráda, že to i lidé v mém okolí přestali řešit. Až na jednoho.
Ráda bych na to zapomněla, ale kvůli ní nemůžu
Rozhodla jsem se dát muži ještě jednu šanci. Chtěla jsem jít dál, zapomenout na to, jak mi ublížil. Stále to bolelo, ale možná by se mi časem podařilo vytěsnit ten zážitek z hlavy. Nebýt mojí matky, která mi neustále připomíná, co se stalo.
Nevynechá jedinou příležitost, aby mi řekla, že nechápe, proč jsem s ním zůstala. Má nepříjemné poznámky, jestli mi není hloupé spát s mužem, který spal s jinou. Ptá se mě, jestli si třeba v ložnici nepředstavuji manžela a jeho milenku.
Je mi to hodně nepříjemné a opakovaně jsem matku žádala, aby toho nechala. Jenže nenechá, vyžívá se v tom, že rýpe do vosího hnízda. Neuvědomuje si, že mi tím ubližuje, sype sůl do otevřené rány. Nebýt jí, možná bych se přes to už přenesla. Ale takhle nemůžu, když mi to opakovaně připomíná. Jsem z ní nešťastná.
Autor: Natálie Kabourková
