Pořád nemůžu uvěřit tomu, že to vážně udělala. Do očí mi tvrdila něco jiného, a pravda přitom byla někde úplně jinde. Nyní už je pozdě, karty jsou rozdány a já s tím nemůžu vůbec nic udělat. Nedokážu se ale smířit s vědomím, že mě moje přítelkyně takhle podvedla.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Je to pár týdnů, co jsem se tu zprávu dozvěděl. Měl bych mít radost? Možná ano. Možná bych ji vážně měl, kdyby k tomu nedošlo odporným podrazem. Podrazem od člověka, kterému jsem věřil jako nikomu jinému ve svém životě.
Mluvili jsme o tom a shodli se, že ještě počkáme
Helena před časem začala mluvit o miminku a pouhá představa, že je ze mě táta, mě upřímně vyděsila. Snažil jsem se jí opatrně vysvětlit, že se ještě necítím na takovou zodpovědnost, a měl jsem pocit, že to pochopila.
Mluvili jsme o tom, a nakonec se shodli, že ještě počkáme. Nebylo kam spěchat. Oba dva jsme měli pěknou práci, žili jsme si dobře. Proč do toho motat dítě, na které jsem se necítil? Věřil jsem, že v přítelkyni mám v tomto ohledu podporu.
Do očí mi přísahala, že prášky nevysadila
Tu a tam ještě Helena tohle téma nakousla, ale můj názor na miminko se nezměnil. Vždycky se zatvářila všelijak, ale vypadalo to, že to bere. Že respektuje, že miminko ještě nechci. Časem určitě, ale teď rozhodně ne.
Nevím proč, ale jednou mi začalo vrtat hlavou, jestli třeba tajně nevysadila prášky. Narovinu jsem se jí zeptal a ona mi do očí přísahala, že prášky pořád bere. Neměl jsem důvod jí nevěřit.
Budeme mít miminko. Ale jak to?!
Je to teprve pár týdnů, co na mě Helena čekala doma a v ruce něco držela. Usmívala se od ucha k uchu a mně hned nedošlo, co se vzápětí dozvím.
Když mi do ruky podala pozitivní těhotenský test a radostně oznamovala, že budeme mít miminko, málem se mi podlomila kolena. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát, a tuhle informaci jsem nedokázal vstřebat.
Přiznala se mi, co provedla
Helena nejdříve tvrdila, že to musela být nehoda. Pořád opakovala, že prášky brala, ale že se třeba snížila jejich účinnost, protože brala antibiotika. A že se to prostě může stát.
Až po nějaké době přiznala, jak to vlastně bylo. Že vysadila prášky už po našem prvním rozhovoru na téma dítě. To byl pro mě šok.
Miminko je na cestě a nám se za pár měsíců změní život. Budu táta, ačkoli jsem na to nebyl připravený a nechtěl jsem to. Nedokážu se s tím smířit a nejsem si jistý, jestli Heleně tenhle podraz budu schopný odpustit.
Autor: Nikol Kolomazníková
