Když jsem začínal s focením, nenapadlo by mě, že mě brzy přestanou uspokojovat fotografie přírodních scenérií a hezkých dívek. Našel jsem se v něčem úplně jiném. Fascinuje mě spíše temnota a ponurá místa.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Přivedl mě k tomu můj děda
Už jako malý chlapec jsem rád pozoroval, jak věci kolem mě vypadají. O všechno jsem se zajímal a taky cítil potřebu všechno zaznamenávat.
Bylo mi asi dvanáct let, když jsem poprosil svého dědu, že bych si přál k Vánocům svůj vlastní fotoaparát.
Můj děda sdílel moje nadšení. Rozuměl tomu, že tíhnu k tomuto koníčku. On sám byl také vášnivým fotografem. Jaké překvapení na mě tehdy čekalo pod stromečkem, mě ale nenapadlo. Byl to foťák, o kterém by se mohlo nejen mým vrstevníkům jenom zdát.
Věděl jsem, co mi vyhovuje nejvíce
Po základní škole mě rodiče postavili před volbu, jak naložit se svojí budoucností. Můj otec pracuje jako radiologický asistent a představoval si mě ve zdravotnické profesi. Matka naopak chtěla, abych se vyučil a pracoval rukama.
Mám oba rodiče rád, ale musel jsem jim oznámit, kam mě moje srdce nejvíc táhne. Rozhodl jsem se jít ve šlépějích svého dědy fotografa.
Na uměleckou školu mě přijali. Líbila se jim moje práce. Nebavilo mě ale donekonečna fotit obrázky přírody nebo spolužaček.
Čím dál víc mě lákala opuštěná místa
Zjistil jsem, že svůj talent dokážu nejlépe uplatnit při focení chátrajících staveb a zřícenin. Navštívil jsem hodně hradů a jiných objektů. Co se mi však stalo posledně, to jenom tak někdo nevymyslí.
Navštívil jsem jeden opuštěný hotel, který mě přitahoval svojí minulostí, a při procházení jeho polorozpadlých prostor jsem udělal spoustu fotek. Jedna mi ale utkvěla v paměti.
Když jsem tu fotku vyvolal, zježily se mi chlupy zděšením. Jsem profesionál a vím, jaká chyba se může na fotce vyjevit. A tohle chyba nebyla.
Na té fotce byla zřetelně viditelná postava. Dvě nohy, ruce, a dokonce i poměrně identifikovatelný obličej. Když jsem tehdy jel do školy ukázat svému profesorovi tuhle fotku, byla pryč. Nechápu dodnes, kam se mohla ztratit.
Autor: René Podhrázský
