Když i moje žena přišla domů z práce s tím, že od této chvíle bude pracovat z domu, nijak mě to nepřekvapilo. Měl jsem kolem sebe mnoho lidí, kteří byli vzhledem k situaci na home office.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Manželka byla do práce z pohodlí domova nadšená. Dušovala se, že je disciplinovaná, když jsem ji varoval, že pracovat na home office není takový med. Člověk snadno propadne prokrastinaci a nemá takovou morálku, jako když je pod dohledem nadřízeného.
Tak trochu jsem jí to záviděl
Manželka nastoupila na home office. To znamenalo, že bude mít podstatně volnější režim. Největší výhodu jsem viděl v tom, že nemusí vstávat.
Jasně, pořád tu jsou děti, které vypravuje do školy, ale když nyní nemusí opouštět pohodlí domova, připadl tento úkol na mě.
Tak trochu jsem jí záviděl. Když jsme totiž všichni tři odešli z domu, mohla si klidně ještě lehnout a dospat se. To já musel přesně na čas do fabriky.
Stěžovala si, jak je to pro ni náročné
Manželka si natolik zvykla na to, že nemusí nikam chodit, že postupně přenechala úkol vyzvednout děti na mě.
Navíc jsem každý den poslouchal její stížnosti, jak je práce z domu náročná a že by raději chodila do práce. V duchu jsem se na ni zlobil. Na co si jako stěžovala?!
Po večerech byla unavená. Sváděla to na to, že pracovat z domu sice vypadá jako děsná pohoda, ale je to daleko náročnější na disciplínu. Prý ji to vyčerpává. Nechápal jsem to.
Prý bych to nezvládl ani den!
Jednou už jsem to nevydržel a na manželku se obořil, že si nemá vůbec co stěžovat! Co jsem vypozoroval, tak se práci věnovala maximálně dopoledne, odpoledne jsem ji nikdy pracovat neviděl.
Asi se jí dotklo, že jsem na ni houkl, protože se na mě hned obořila, že já bych home office nezvládl ani jeden den. Prý na to nemám! To mě dopálilo. Kdybych měl tu možnost, tak bych jí ukázal, co je to panečku disciplína!
Vrátil jsem se domů dříve a tohle rozhodně nečekal
Když jsem toho dne odcházel s dětmi z domu, manželka si opět stěžovala, že ten den toho má až nad hlavu. Že toho na ni nadřízení nakládají strašně moc a ať nepočítám s teplou večeří.
Nečekal jsem, že dostanu v práci půl dne volna, ale byl jsem za to rád. Vrátil jsem se domů dříve a to, co jsem tam viděl, jsem tedy rozhodně nečekal.
Myslel jsem si, že najdu pracující manželku, která nebude vědět, kde jí hlava stojí – alespoň tak to ráno podala. A místo toho jsem našel svoji ženu, jak vyspává na gauči. Na stole stála láhev vína, z poloviny prázdná.
Naštvalo mě to. Neměla náhodou pracovat? Místo toho v poledne spala a očividně nebyla ani střízlivá. Když se probudila, nejdříve se lekla, že už je odpoledne a já jsem doma.
Nechtějte vědět, co jsem jí pěkně od plic řekl. A jestli takhle její home office vypadal od začátku, tak jsem ze sebe nechat udělat pěkného vola!
Autor: Natálie Kabourková
