Se ženou už nám to nějakou dobu neklapalo. Nerozuměli jsme si v mnoha věcech a skřípalo to i za dveřmi naší ložnice. Po několika měsících hádek jsem našel útěchu v náručí mladé milenky. Nesliboval jsem jí lásku na celý život a měl ji pouze jako únik od stereotypu s manželkou. Neměl jsem v plánu do toho tahat city.
Byla pro mě pouze rozptýlení
Julii jsem poznal v baru, kam jsem jednoho večera utekl po další hádce se svojí ženou. Zaháněl jsem špatnou náladu jednou skleničkou za druhou a všiml si roztomilé černovlásky stojící kousek ode mě. Slovo dalo slovo a toho večera jsme skončili u ní v bytě.
Od toho dne jsme se scházeli pravidelně. V posteli jsme si rozuměli a já v ten okamžik ani nic jiného nepotřeboval. Julie moc dobře věděla, že je pro mě pouze rozptýlení a že ode mě nemůže očekávat nic víc.
Jsem těhotná
Zdroj: 123RF.COM
Julii jsem vídal několikrát do týdne, před ženou jsem si vždy našel výmluvu. Pokud mám být upřímný, myslím, že si moji nepřítomnost spíše užívala. S mladou a krásnou milenkou mi bylo dobře a konečně jsem se opět cítil spokojený. Svou ženu jsem s Julií podváděl rok.
Pak přišla nečekaná komplikace. Julie otěhotněla. Jelikož přísahala, že s nikým jiným než se mnou nespala, bylo jasné, že dítě je moje. I když jsme si se ženou nerozuměli, nechtěl jsem náš vztah ukončit slovy: „Promiň, ale moje milenka je těhotná.“ Manželství jsme udržovali na oko jen kvůli dětem, protože jim ani jeden z nás nechtěl ublížit.
Byl jsem připraven jí pomáhat
Ať už Julie čekala cokoli, svůj názor jsem nezměnil. Stále pro mě byla bokovka, ačkoli nyní se situace změnila, protože byla těhotná. Přesto jsem jí byl nablízku, sdílel s ní její těhotenství a sliboval, že se o dítě postarám. A to jsem taky hodlal dodržet, i když jsem byl přesvědčený, že svou ženu neopustím.
Měsíce plynuly, porod se blížil a já Julii pomáhal zařizovat zázemí pro miminko. Julie čekala syna, mého syna, na kterého jsem se těšil. Stále jsme se vídali tajně, byť jsem za ní chodil několikrát do týdne.
Chtěl jsem být u porodu
Zdroj: 123RF.COM
Ačkoli jsem Julii nesliboval lásku na celý život a stále jsem jí dával najevo, že je pro mě ta druhá, přál jsem si být u porodu svého syna. A ona mi vyhověla, i když vůbec nemusela a měla by na to nárok. Při porodu jsem ji držel za ruku a byl jsem svědkem zrození nového života. Ten nepopsatelný pocit by měl zažít každý otec!
Když jsem viděl, jak je Julie statečná a jak dává život našemu dítěti, cosi se ve mně zlomilo. A když jsem poprvé choval v náruči našeho syna, poprvé jsem zašeptal „miluji tě“. Ta slova nepatřila dítěti, i když syna jsem samozřejmě také miloval. Patřila Julii.
Svoji lásku k ní jsem přiznal až na porodním sále, v den, kdy mi porodila syna.
Petr, Praha
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
