Pes je nejlepší přítel člověka. V některých situacích by to ale ani zvířata neměla přehánět s dotěrností. Petr měl donedávna psy docela rád. Jak sám podotýká, vyrůstal na vesnici, kde měli vlčáka. Jenomže je něco jiného vychovávat psa na chalupě, a mít rovnou tři chlupaté společníky v malém bytě.
„Když jsem byl poprvé u Jany doma, věděl jsem, že má tři psy. Netušil jsem, jak je to možné. Věděl jsem, že v Praze není taková věda mít psa v bytě. Jenomže v prostoru 2+kk jsou tři zvířata zkrátka trochu moc,“ říká Petr. Přesto se ale na setkání s nimi těšil, protože přiznává, že mu při pobytu ve městě přítomnost zvířat chyběla.
Když jsem se přistěhoval, rychle jsem si na ně zvykl
Jana má byt uspořádaný tak, že obývák je spojený s kuchyní a ložnice je zvlášť. Ačkoli psi mají pelíšky u gauče, jsou zvyklí spát vedle postele v přítomnosti paničky. „Říkal jsem si zpočátku, že je jich všude plno. Jsou ale čistotní, neštěkají, život v paneláku zvládají dobře. Navíc je Jana skvělá panička, takže s nimi chodí pravidelně na opravdu dlouhé procházky,“ říká Petr.
Když se přistěhoval, rychle si na jejich přítomnost zvykl. Dva pekinézové a jeden jorkšírský teriér mu dělali společnost, když byl doma sám. „Vlastně se dá říct, že jsou to jedni z nejvíce vychovaných psů, co znám. Problém ale je, že jsou zkrátka všude. V bytě přes ně totiž není kam šlápnout. Stále se pletou pod nohy a dolézají.“
Ruší nás i během postelových hrátek
Ačkoli má Petr všechny tři psy rád, a dokonce za ně částečně přebral zodpovědnost tím, že s nimi třikrát týdně chodí na procházky on, po půl roce společného bydlení vidí v trojici chlupáčů problém. Kromě toho, že si chtějí neustále hrát a mazlit se, překážejí, když chce koukat na televizi, nebo potřebuje pracovat.
„Na tak malou rasu jsou celkem akční. Stále vyžadují pozornost. Navíc hrozně žárlí. Takže když Janu jen obejmu, už mám jednoho z nich za zadkem. Nemluvě o tom, že při sexu sleduji, jak skáčou jeden po druhém na postel a dotírají na nás. Kolikrát už nám zkazili večer,“ stěžuje si Petr. Kdyby prý zavřeli do ložnice dveře, psi by se zbláznili a škrábání na dveře by bylo možná horší než jejich přítomnost.
„Mám je rád, ale mám jich plné zuby. Dál už to takto nejde. Sháním teď nějaký větší byt, ve kterém by se situace alespoň trochu zlepšila. Věřím, že když je budu od začátku učit, že do ložnice nesmí, náš sexuální život se zlepší o sto procent.“
Autor: Šárka Cvrkalová
