Petr se živí prací zubaře už sedm let. I když je to v jeho případě možná kupodivu, podle vlastních slov se stalo povolání i jeho koníčkem. Nedávno navíc narazil na ženu, kvůli které mu stojí za to dělat i zbytečná vyšetření.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Dobře si uvědomuji, že bych to neměl dělat. Ale vyšetření nikomu nehlásím a po nikom za ně nechci platit, takže je to vlastně moje dobrovolná činnost ve volném čase,“ říká Petr. „Nemohu si pomoci, potřebuji ji zkrátka vidět zas a znova.“
Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Co mě na ní zaujalo? Co jiného než úsměv!
Pacientka Ivana byla zpočátku jako každá jiná. Zavolala k Petrovi do ordinace a objednala se u sestřičky. Přistěhovala se z jiného města a potřebovala nového zubaře. „Čekala ji vstupní prohlídka, nic, co by bylo nějakým způsobem neobvyklé. Její vyšetření ale přesto probíhalo tak nějak zvláštně,“ říká čtenář.
„Když přišla, usmívala se. To se moc často nestává, lidé se mě spíše bojí,“ směje se. „Říkala, že žádné problémy nemá, že jenom nechtěla nic podcenit a raději si vstupní na prohlídku zajít včas, aby měla kam zajít, kdyby se něco dělo. Takovou péči já dovedu ocenit,“ pokračuje.
Už během vyšetření začal Petr cítit k pacientce jisté sympatie. „Povídali jsme si jen v rámci možností, tedy při přivítání a při zjišťování zdravotního stavu. Jinak si zubař s pacienty opravdu moc nepopovídá, když se jim dívá do úst. Ale i tak jsem zjistil, že bydlí sama, žádné velké problémy nemá a přestěhovala se do města teprve nedávno.“
Pacientka podle Petrových slov prozradila v jediném rozhovoru víc, než bylo potřeba. Přišlo mu dokonce, že s ním trochu flirtuje. „Po vyšetření jsem ji objednal na další kontrolu. Měla jeden kaz, který se musel ošetřit,“ říká.
Od té doby ji vídám skoro každý měsíc. Stydím se ji pozvat ven
I když Petr dávno kaz spravil, pacientku zve do ordinace nadále. „Poprvé jsem jí řekl, že má přijít pouze na kontrolu. Divila se, jak důslední jsme. Její původní zubař prý nikdy kontroly opravených kazů nedělal. Nemohl jsem jí říci, že ona je jediná, komu budu kaz kontrolovat.“
Už při následující návštěvě chtěl Petr pozvat Ivanu ven na kávu. Ale styděl se, a tak si raději vymyslel, že se jí dělá kaz na dalším zubu a bude třeba ho zkontrolovat. „Přišla po měsíci a já jí oznámil vymyšlené radostné zprávy, že se stav zubů zlepšil a není třeba nic vrtat. I tak jsem ji ale objednal na další kontrolu.“
Petr má naštěstí svou soukromou ordinaci, proto může Ivanu zvát vždy až po čtvrté hodině. To totiž končí jeho oficiální pracovní doba a sestřička odchází domů. „Ivanu ošetřuji sám, kolikrát se divila, že už sestřička odešla. Bojím se, kdy jí dojde, proč ji neustále zvu.“
Petr by moc rád pozval Ivanu raději na kávu nebo na večeři. Stydí se ale a má strach, že by ho odmítla. „Nevím, jak by zareagovala, kdyby jí došlo, že to všechno trápení se zuby jsem si vymyslel, jen abych ji získal.“
Autor: Šárka Cvrkalová
