Když mi nevyšel několikátý vztah, rozhodl jsem se na ženy na nějakou dobu zanevřít. Přestal jsem po večerech vymetat bary a hledat nové známosti. Potřeboval jsem na chvíli odpočinek od opačného pohlaví. Proto jsem místo vysedávání po barech a hospodách trávil čas u počítače. A tam jsem úplnou náhodou narazil na jednu on-line seznamku.
Nic jsem si od toho nesliboval
Internetové seznamky jsem znal moc dobře. Často jsme si na jejich účet dělali s kolegy v práci legraci. Já byl toho názoru, že na seznamce může hledat skutečný vztah jen naprostý šílenec. Vždyť se to tam hemžilo podvodníky, kteří se vydávali za někoho jiného! Ne, děkuji, to nebylo pro mě.
V rámci „detoxu od žen“ jsem se, vlastně ani nevím proč, rozhodl založit si na jedné z těchto seznamek profil. Ačkoli jsem od toho nic neočekával, byla to spíš jen zvědavost a nutkání prozkoumat doposud neprobádané území.
Napsala mi a já nedokázal neodpovědět
V tom on-line lovišti známostí jsem nikomu nepsal. Občas jsem si prohlédl nějaký profil, ale nenapadlo mě, abych se někomu ozval. Místo toho se Lucka ozvala mně. Jednoho dne jsem se přihlásil na profil a čekala na mě její zpráva. Stálo v ní prosté a obyčejné „ahoj“, které vídáte ve zprávách puberťáků snažících se tomu druhému dát vědět o tom, že vlastně existujete.
Přesto mi to nedalo a já jí odpověděl. Zkrátka jsem jí nedokázal neodpovědět, protože na té blondýnce prostě něco bylo.
Najednou mi došlo, že ji vlastně miluji
Zdroj: 123RF.COM
Od jedné nevinné zprávy jsme se postupně dostali ke každodennímu psaní. Nejdříve jsme se opatrně oťukávali a vzájemně se poznávali. Čím více času jsme ale dopisováním trávili, tím pro nás bylo přirozenější, abychom si povídali úplně o všem a svěřovali si věci, které jsme třeba ani nikomu jinému neřekli. Psali jsme si měsíce a mně najednou došlo, že ji vlastně miluji. A to jsem ji ani nikdy neviděl, pouze na fotografiích, které měla na profilu, a také z těch, které mi posílala.
Ještě jsme se neviděli
Už jsou to tři roky od naší první zprávy, která přišla naprosto nečekaně a málem zůstala bez odpovědi. Lucku vídám on-line, když si chatujeme, nebo když si voláme přes webkameru. Miluju ji a vím, že ona miluje mě. Přesto jsem ani po těch třech letech nesebral odvahu na to, abychom se sešli tváří v tvář.
Kdykoli na to přijde řeč, zaseknu se. Přitom se ženami nemám problém a nikdy jsem ho neměl. Pokud jde ale o Lucku, něco mi v tom brání. Nedokážu sám sobě vysvětlit, čím to je, ale Lucčiny návrhy o skutečné setkání i nadále odmítám. Vím, že mě miluje a že stále čeká, ale nejsem si jistý, jak dlouho ještě bude ochotná mít pouze virtuální vztah.
Autor: Nikol Kolomazníková
