Když si člověk pořídí k manželství vedlejší vztah, často se pak nemůže rozhodnout, jestli opustit milenku, nebo rodinu. Jenomže u Petra to bylo jiné. S rodinou se necítil šťastný, a našel si proto milenku. Ani s tou ale nebyl šťastný. Poté, co svou situaci konečně vyřešil, napsal do naší redakce článek se svým příběhem, který má nakonec přes všechna trápení téměř šťastný konec.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře z Karviné, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Petr dlouho nevěděl, co vlastně chce. S manželkou nebyl nikdy šťastný. Myslel si, že se to po narození syna změní, ale bohužel opak byl pravdou. I když malého Michaela nadevše miluje, hledal uspokojení u jiných žen. Začal si proto se ženou, se kterou se seznámil na internetu.
Hledal jsem ve vztahu nějaký smysl. Nová známost mi ale nepomohla
„Manželku jsem si vzal především proto, že ona na mě stále se svatbou tlačila. Nikdy jsem si nebyl jistý, že je ta pravá. Nic mi s ní nechybělo, ale stejně jsem se necítil úplný,“ vypráví Petr. „Když se nám rok po svatbě narodil syn, myslel jsem, že se začnu cítit jako otec a rodinu to upevní. Ale ačkoli se pro mě malý chlapec stal vším, stále jsem věděl, že mi něco chybí. Proto jsem přes seznamku vyhledal o dva roky mladší ženu, která hledala vážný vztah.“
Petr zpočátku Romaně neřekl nic o tom, že už má rodinu. Až na třetí schůzce začal pociťovat, že ona v něm vidí potenciálního partnera, a tak se jí se svou situací přiznal. „Myslel jsem, že mě ihned pošle pryč. Ona mi ale řekla, že pokud jsem kvůli ní schopný se rodiny vzdát, můžeme to spolu i tak zkusit. Začal jsem se s ní tedy pravidelně scházet, ale bylo to spíše o sexu než o čemkoli jiném. Když mi něco vyprávěla, sotva jsem ji vnímal. Bylo mi vlastně jedno, jestli se jí v práci daří, kdo ji zrovna naštval, jaké problémy řeší.“ Petrovi tak brzy došlo, že ani milenka jeho situaci nevyřeší.
Rozešel jsem se s milenkou. Odešel jsem od rodiny. Čekám na tu pravou
Po půlroce zahýbání manželce se Petr rozhodl konečně se v životě někam posunout. „Když jsem Romaně řekl, že s ní už být nechci, obvinila mě z toho, že jsem dal přednost manželce, ačkoli ona mi důvěřovala. Když jsem jí ale řekl, že s manželkou se rozejdu také, byla překvapená,“ vzpomíná Petr. Ještě ten den se doma manželce ke všemu přiznal a řekl jí, že chce požádat o rozvod. „Žena si myslela, že ji opouštím kvůli milence. Odmítala pochopit, že jsem jí byl nevěrný proto, že jsem nevěděl, co chci. Nevěřila tomu, že jsem se rozešel s milenkou a ve stejný den opouštím i ji,“ říká čtenář.
Petr se odstěhoval do malého bytu. Má to pár kroků do práce, na víkendy si smí brát na hlídání malého Michaela. „Nevím, co vlastně hledám. Přijde mi, že jsem se ještě skutečně nezamilovat a strávil jsem příliš času vkládáním nadějí do vztahů, které zkrátka nemohly fungovat,“ popisuje. „Teď sice nejsem šťastný, cítím se ale lépe, než když jsem měl na krku dvě ženy. Nejspíš jenom čekám na tu pravou. Doufám, že v mém věku mám ještě šanci na šťastný konec.“
Autor: Šárka Cvrkalová
