S manželkou mého bratra Johanou máme velmi dobrý vztah. Rozuměli jsme si už v době, kdy s bratrem teprve chodila, a tehdy jsme spoustu akcí absolvovali společně. S bratrem jsme totiž dvojčata a máme k sobě logicky velmi blízko. Ani naše přítelkyně nás nedokázaly rozdělit, bylo pro nás samozřejmostí trávit spolu hodně času.
Byli jsme jako nejlepší přátelé
Já, bratr a jeho žena jsme na okolí působili jako trojice nejlepších přátel. Kdykoli to šlo, podnikali jsme něco ve třech. Nepřipadal jsem si s nimi navíc a oni mě rozhodně nestavěli do pozice křena. Bratr chodil s Johanou šest let, než se rozhodl, že ji požádá o ruku. A já byl samozřejmě první, komu o této velké novině řekl.
Zdroj: 123RF.COM
V tu chvíli jsem se měl radovat a být za bratra šťastný. Jenže ve mně se po té zprávě něco zlomilo a najednou mi vadila pouhá představa, že si ji vezme. Nechápal jsem proč.
Zakázané ovoce
Bratr si Johanu vzal a po svatbě se zaměřili sami na sebe a na svoji rodinu. Chápal jsem to, toužili po miminku a jakožto manželé už trávili většinu času jen ve dvou. Až tehdy jsem si začínal připadat trochu odstrčeně, proto jsem samotu začal zahánět známostmi, které netrvaly příliš dlouho. Byly to jen krátkodobé vztahy, které pro mě prakticky ani nic neznamenaly. Potřeboval jsem se zabavit a přijít na jiné myšlenky.
Ne proto, že byl teď bratr ženatý a neměl na mě čas. Ne proto, že už jsme tolik času netrávili ve třech, jako tomu bývalo zvykem před svatbou. Uvědomil jsem si, že veškeré mé pocity pochází z vědomí, že žena, kterou miluji, je vdaná. Vdaná za mého bratra.
Tajemství před vlastním bratrem
Už je to pět let, co jsou Johana s bratrem manželé. Za jiných okolností bych to nevěděl přesně, vždyť by mi to mohlo být jedno. Pro mě ale byl každý den, každý týden a každý měsíc neskutečně mučivý. Můj bratr, který byl nejdůležitější osobou v mém životě, si vzal ženu, kterou jsem miloval, a ani přes veškerou snahu jsem na ni nedokázal zapomenout. Bezvýchodná situace.
O lásce k Johaně samozřejmě mlčím. Nedal jsem nic najevo a ani to neplánuji. Bratr je s Johanou šťastný a já jim jejich štěstí nechci vzít. Svým přiznáním bych jim zničil manželství, a především bych si zničil vztah se svým bratrem. A to v žádném případě nemohu dopustit.
Snažím se jim vyhýbat
Snažím se těm dvěma vyhýbat. Bratr si toho samozřejmě všiml, bodejť by taky ne, od dětství jsme byli zvyklí vídat se prakticky denně a já se kvůli svým zakázaným pocitům začal svému dvojčeti stranit. Vymlouvám se na práci nebo na přítelkyně, ale pravda je taková, že mu lžu. Lžu mu, protože mu jednoduše nemůžu říct: „Promiň, brácho. Ale miluji tvoji ženu a ničí mě pohled na vaše štěstí.“ I když by to bylo daleko jednodušší než se jim vyhýbat. Naše společně strávené chvíle mi chybí.
Autor: Nikol Kolomazníková
