Petr měl komplikované dětství. Když mu byly čtyři roky, jeho rodiče se rozvedli. On zůstal s otcem, který ho ovšem psychicky týral, a chlapec proto po roce skončil v dětském domově.
„Dlouho jsem netušil, proč jsem nemohl jít za svou matkou. Bohužel jsem později zjistil, že ona se o mě nikdy nechtěla starat, a to byl jeden z důvodů, proč se naši rozvedli. Když mi bylo dvanáct, začal jsem trochu chápat souvislosti a rozhodl jsem se, že po své rodině nikdy pátrat nebudu,“ začíná Petr svůj příběh.
Po odchodu z dětského domova se postavil na vlastní nohy
Petr vychodil základní školu a s trochou štěstí, jak sám říká, dokončil střední školu. Na vysokou nikdy nenastoupil, protože už na gymnáziu se potýkal se špatnými známkami.
Zdroj: 123RF.COM
„Bylo to složité. Musel jsem začít pracovat, abych měl kde bydlet. Stát by mě podpořil pouze v případě, že bych nadále studoval. Začal jsem prodávat ve stánku rychlého občerstvení a bydlel jsem za minimální příspěvek u kamaráda. Nakonec jsem se ale postavil na vlastní nohy. Stal se ze mě barman v jednom menším podniku, kde pracuji už dlouhých patnáct let. Našel jsem si přítelkyni, kterou jsem si před rokem vzal. Bydlíme spolu a řekl bych, že na to, jaké jsem měl dětství, mám teď v podstatě spokojený život.“
Zdroj: 123RF.COM
Vzpomínky na rodinu mi vrátila neznámá žena
Petr se snažil svou matku s otcem úplně vytěsnit ze svých myšlenek. A na čas se mu to povedlo. Jenomže když ho na ulici oslovila neznámá žena, vše se vrátilo.
„Odcházel jsem z práce a ona se mě zeptala, jestli nejsem Petr. Když jsem přitakal, ihned mi řekla, že by si se mnou někdy ráda sedla na skleničku, protože je prý moje sestra. Zmateně jsem si na ni vzal číslo. To jsem ani nepotřeboval, protože druhý den přišla za mnou do práce. Dali jsme si spolu panáka a ona mi vyprávěla, že po rozvodu s otcem moje matka znovu otěhotněla. Příběh byl velmi podobný tomu mému, i Denisa nakonec skončila v dětském domově. Jenomže až na druhé straně republiky.“
Denisa se prý dozvěděla o bratrovi úplnou náhodou. Jakmile tuto informaci zjistila, napadlo ji, že si s podobným osudem možná budou mít co říct. Petr z celé události zpočátku tolik nadšený nebyl.
„Nejdřív jsem jí vůbec nic nevěřil. Později jsem jí vyčítal, že mi přinesla zpět do života bolest, na kterou jsem dávno zapomněl. Ona se ale nevzdávala, chodila za mnou, přesvědčovala mě o tom, že musíme držet spolu, když jsme bratr a sestra. Nakonec jsem ji představil své ženě, se kterou si velmi rozumí. Denisa bydlí pár bloků od nás. Vídáme se jednou týdně a jsem vlastně rád, že mám v rodině alespoň někoho, kdo o mě projevil zájem.“
Petr, České Budějovice
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
