Petr s Alenou učili odjakživa své děti tomu, že rodina by měla být na prvním místě. A Petr to vždy také dodržel. Jenomže se ukázalo, že Alena velmi dlouho kázala vodu, zatímco pila víno. Vlastní rodiče totiž poslala do domova důchodců, aby mohla prodat jejich dům. Horší ovšem bylo, že o tom všem rozhodla bez mrknutí oka, aniž by se poradila s manželem.
„Máme patnáctiletou dceru a šestnáctiletého syna. Snažíme se jim jít ve všem příkladem. Oba vědí, že rodina má v životě velmi vysoké postavení. Donedávna jsem si myslel, že máme v rodině všichni stejný názor,“ říká Petr.
Manželka se rozhodla prodat rodinný dům
Petr žije s dětmi a ženou v rodinném domě. Starají se o zvířata, mají několik volných místností. „Děti vědí, že až si jednou někoho najdou, budou moci v neobydlených částech domu v soukromí být, zatímco my budeme ve stejném domě s nimi,“ říká Petr.
Petrově ženě Mileně je padesát let. Její rodiče jsou už starší lidé, stejně jako Petr s Milenou žijí v rodinném domku, jenom o pár vesnic dál. „Dům je dávno přepsaný na mou ženu. Její rodina chtěla, aby ho jednou mohla prodat. Nikdy je ale nenapadlo, že se k tomu Milena odhodlá tak brzy.“
Aniž by se s kýmkoli poradila, oznámila jednoho dne Milena Petrovi, že svým rodičům zařídila místo v domově důchodců, aby mohla jejich dům prodat. „Říkal jsem jí, že pokud tak moc potřebuje peníze, můžou bydlet její rodiče u nás. To prý ale nepřichází v úvahu, už tak je tu údajně málo místa.
Když se to dozvěděly děti, bylo zle. Od té doby vedeme všichni čtyři tichou domácnost
Syn s dcerou jsou sice již ve věku, kdy by měli myslet spíše na vztahy než na návštěvy prarodičů, právě díky výchově ale k babičce a dědečkovi jezdili velmi často. „Když jim manželka oznámila, že se rodinný dům prodává, nechápali to. Nejdřív se ptali, zda budou prarodiče bydlet s námi. Když jsem jim vysvětlil, jaká je skutečnost, nedokázali to pochopit.“
Podle Petra se syn s dcerou málokdy na něčem shodnou. To, jak se jejich matka zachovala k vlastním rodičům, se ale dotklo jich obou. „Já sám jí nic vyčítat nechci. Nesouhlasím s jejím rozhodnutím, ale miluji ji a má právo dům prodat. Také mi to přijde nemorální. Děti si to ale vzaly opravdu hodně,“ svěřuje se Petr.
Potom, co syn řekl matce několik ošklivých slov a dcera strávila raději dva dny u kamarádky, aby nemusela poslouchat hádky, začalo v rodině ticho. „U snídaně se jen pozdravíme a každý si svou porci vezme raději jinam. Už s námi nemluví o škole, o kamarádech, ani mezi sebou se tolik nebaví. Postoj jejich matky je opravdu změnil.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Jedná se o komplexní situaci, ve které je třeba vyjasnit spoustu věcí. Například je zapotřebí zjistit, jaké důvody vedly manželku k tomu, že přistoupila k tak rychlému a ráznému kroku? Dokud totiž zcela nepochopíme, co stojí v pozadí jejího chování, jen těžko se lze pohnout dál a situaci přijatelně vyřešit.
Co se tedy manželce honilo při rozhodování hlavou a co mělo podíl na jejím rozhodnutí? Je možné, že pro ni byla situace s jejími rodiči natolik zraňující, že chtěla vše co nejrychleji vyřešit, aby se vyhnula nepříjemným pocitům? Ano, nyní svým rozhodnutím způsobila problémy v rodině, ale nemohla dopředu s jistotou vědět, že se tak stane. Jak se totiž říká: “Po bitvě každý generálem.”
Z jiného úhlu pohledu se lze zaměřit na problematiku komunikace. Je možné, že Petra po rozhodnutí manželky napadaly myšlenky jako: Když je schopná tohoto, čeho všeho je ještě schopná a co netuším? I proto je vhodné se svým parterem a dětmi otevřeně a upřímně komunikovat a sdělit jim své důvody, strachy, bolesti, úzkosti nebo pochyby. Člověk nemusí tíhu takovýchto pocitů nést sám a může nalézt oporu ve svých blízkých a partnerovi nebo i dětech. S podobnými problémy lze konzultovat například i psychologa.
