Tak trochu klukovský nápad dostal Petr a jeho dva kamarádi Michal a Lukáš. I když už by dávno měli mít rozum, rozhodli se vyvolávat duchy. Byl to vlastně nápad Petra, kterého v dětství babička duchy strašila. V opojení alkoholu se trojice rozjařených kamarádů pustila do něčeho, od čeho byl Petr jako dítě častokrát zrazován.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Byla to pořádná klukovina
Na duchy nevěřím a nikdy jsem ani nevěřil. A to navzdory tomu, že moje babička na podobné věci věřila a často mě krmila nejrůznějšími historkami.
Toho večera jsme s kamarády trochu popili – inu, kdyby jen trochu! Lámali jsme do sebe jedno pivo za druhým a na naší náladě to bylo znát.
Vraceli jsme se k zážitkům z dětství a mě napadla právě babička, která často říkávala, že u ní na chalupě straší zbloudilé duše zemřelých.
Když jsem kamarádům navrhl, že zkusíme takového ducha vyvolat, zasmáli jsme se tomu. Byla to klukovina, na duchy ani jeden z nás nevěřil, ale přesto jsme to zkusili!
Nečekal jsem, že se tohle stane
Kamarády jsem pozval k sobě domů, manželka i s dětmi na víkend odjela ke své matce a já jsem nyní rád, že toho večera nebyli doma. Díky bohu!
Plni smíchu a dobré nálady jsme dle instrukcí kamaráda Lukáše, který aktivně hledal na internetu, co všechno je k vyvolávání duchů potřeba, připravovali důležité propriety.
A pak se šlo na věc. Zapálili jsme několik svíček mé ženy, má jich doma snad tunu, hořely v celém obýváku. Měli jsme sklenici, která se podle návodu měla otočit dnem vzhůru. A také tabulku s čísly.
Ani jeden z nás nevěřil, že by se nějaký duch mohl objevit, přesto jsme se tvářili hrozně vážně, když jsme se ptali, jestli už tam tedy je, a ať nám dá znamení. Nečekal jsem, že se stane zrovna tohle.
Dopadlo to katastrofálně!
Byli jsme do toho zabraní a kamaráda Lukáše, který z toho měl hroznou legraci, nenapadlo nic lepšího než nás uprostřed vyvolávání vystrašit.
Já i Michal jsme se hrozně lekli, což nebylo to nejhorší. Michal nedal pozor, jak už měl něco vypito, shodil několik svíček a pak se začaly dít věci.
Obývák byl najednou plný plamenů, které jsme se snažili uhasit dekou, bundou a vším, co bylo po ruce. Zpanikařili jsme a nad plameny ztratili kontrolu!
Zavolal jsem hasiče a pak už jen sledoval, jak hasí můj dům. Vyvolávání duchů dopadlo katastrofou, kterou ani jeden z nás nečekal.
Mám strach se tam vrátit
Nejvíce to odnesl obývací pokoj, od kterého chytla také chodba. Škody se vyšplhaly na několik desítek tisíc a dům se stal na čas neobyvatelným.
Nejhorší na tom je, jak moc mi manželka vynadala. A měla na to právo. Nyní mám strach se vrátit domů, protože se na mě hrozně zlobí. Je s dětmi u své matky, než se dokončí opravy.
Tohle jsem pokazil. Byl to hloupý nápad, který dopadl úplně jinak, než jsem předpokládal. Kéž bych to mohl vzít zpátky!
Autor: Natálie Kabourková
