Petr pracoval na vyšším manažerském postu, jehož výhod náležitě užíval. Zvykl si na poměrně vysoký životní standard, pro který potřeboval dostatek finančních prostředků. Ty si byl schopný zajistit legálně, ale i bokem. Úplatky považoval za běžnou věc. Ženy se v jeho posteli střídaly jedna za druhou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Dům nebo byt? Volba je jasná
„Vždycky jsem chtěl žít v baráčku,“ přiznává Petr, který spolu s bratrem vyrůstal pouze s matkou v malém bytě. „V současné době sice neplatím za nájem, protože mi byt hradí firma, které občas přihodím nějakou zakázku, ale není to ono,“ cítí Petr.
Přestože se mu daří každý měsíc vydělat poměrně slušnou finanční částku, utratí téměř vše za povyražení se ženami a nedokáže si představit, že by měl platit hypotéku.
„Ty moje holky jsou moc náročné,“ směje se Petr. „Navíc současná situace s koronavirem mi také příliš na klidu nepřidá, nemohu do práce. Sice mi stále chodí výplata, ta je ale oproti příjmu, který jsem měl dříve, mizivá,“ konstatuje.
Nová práce?
Než se Petr nadál, situace v jeho firmě se zkomplikovala a vedení muselo přistoupit k radikálním škrtům spojeným s propouštěním. V oficiálním prohlášení stály důvody spojené s koronavirovou krizí, kde je ale pravda, věděli všichni.
„Prostě mě vyhodili. Lépe je ale prezentovat to tak, že jsem po uvážlivém rozhodnutí odešel sám,“ uchechtává se Petr. „Okolí to bere lépe a takových unavených manažerů je mraky,“ pomrkává Petr.
Sen o baráčku se začal pomalu rozplývat až do doby, než Petr potkal Janu. Ta měla ve vedlejším městě dům po rodičích, který vyžadoval rekonstrukci, a byla na něj úplně sama.
„Pochopil jsem, že toto je moje zřejmě poslední šance na bydlení v domě,“ popisuje Petr, jak vycítil příležitost. S Janou se postupem času zasnoubil a čekali rodinu.
„Mělo to být už moje čtvrté dítě, za získání vysněného domu jsem byl ale ochoten udělat cokoliv. Jana navíc vydělávala a mohla si vzít hypotéku na rekonstrukci. Musela to ale udělat rychle, než na ní bude znát těhotenství.“
Čas na opravy domu
„Díky tomu, že jsem přišel o práci, byl čas se věnovat domu a Jana mezitím připravovala výbavu pro našeho syna,“ vzpomíná Petr.
Vše se zdálo být na dobré cestě až do pátého měsíce Janina těhotenství, kdy se svěřila kolegyni v práci a ta hned běžela za šéfem. Dostala okamžitou výpověď, samozřejmě oficiálně to muselo vypadat jako dohoda. Nabídli jí štědré odstupné, což byl jeden z důvodů, proč Jana na výpověď kývla.
Bohužel si ale neuvědomila, že kvůli tomu, že je bez práce, přijde o příjem z mateřské, a tedy kromě úspor jediný zdroj financí pro placení hypotéky na rekonstrukci domu. A ta již byla hotová.
„Musíme se uskromnit,“ smutně dodává Petr. Měsíčně žijeme z několika tisícovek, abychom vůbec dali dohromady peníze na hypotéku, a modlíme se, aby celá krize už konečně pominula a abych si mohl alespoň já najít práci. A je vlastně jedno jakou. Jakoukoliv, která nám přinese peníze,“ uzavírá Petr.
Autor: Kamila Mertlová
