Nikdy jsem nebyl andílek. Holky mě vždycky přitahovaly a většinou se mi nebránily, když jsem přišel s nějakým návrhem. Pak jsem se ale zamiloval a změnil se. Chtěl jsem být upřímný a věrný. Co se stalo, mě úplně šokovalo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Moje mládí bylo bouřlivé
Za mlada jsem byl docela divočák. Když jsem chodíval na diskotéky a akce, rodičům jsem tvrdil, že chodím na ryby. Doma jsem si sbalil pruty, tašky a vyrazil k řece.
Pruty jsem ale vždycky schoval do křoví, aby mi je nikdo neukradl, a jsem vyrazil za zábavou. Bylo to hezké období. S kamarády jsme objížděli zábavy a byli jsme středem pozornosti jak u děvčat, tak u místních chlapů, kteří si mysleli, že jim chceme lézt do zelí.
Skoro pokaždé se zadařilo a našla se nějaká holka, kterou těšila moje přítomnost. Sice mě to občas stálo pár šrámů od nějakého místního frajera, ale vždycky to stálo za to.
Možná jsem se zklidnil věkem
Po třicítce jsem potkal Evu a poprvé v životě jsem se zamiloval. Nebral jsem ji jen jako další zářez na pažbě. Něčím mě oslnila, nevím vlastně ani čím, ale tehdy jsem moc dobře věděl, že to je holka, se kterou chci strávit zbytek života. Když mi řekla své ano, byl jsem blahem bez sebe.
Od té doby mě nenapadlo, že bych zase vyrazil někam „na ryby“. Chtěl jsem být jen s ní. Krátce po svatbě jsem se jí svěřil se svou minulostí. Všechno pochopila. Řekla mi, že taky nebyla žádný svatoušek, a docela mě udivilo, kolik toho v životě zakusila a kolik partnerů vystřídala. Shodli jsme se na tom, že je všechno za námi a že se máme rádi.
Svěřil jsem se jí a to byla chyba
Za celou dobu mě nenapadlo, že bych Evu někdy podvedl. Jistěže jsem se občas za nějakou holkou otočil, ale na tom není nic zvláštního. Do ničeho reálného bych nešel.
Po osmi letech našeho soužití k nám do práce nastoupila nová kolegyně a já jsem začal cítit, že je něco špatně, že k ní chovám pocity, které vlastně ani sám nechci, protože mám manželku, se kterou se máme rádi. Vypadalo to, že jsem se zamiloval, a nešlo to ovládat.
Protože jsem ženě nechtěl lhát, se vším jsem se jí svěřil. Řekl jsem jí pravdu, tedy že cítím něco, co nechci, ke kolegyni, která o tom ani neví, a nic mezi námi není. Svěřil jsem se manželce proto, abychom to společně vyřešili a mohli fungovat dál.
To, co se stalo potom, mě naprosto spražilo. Moje žena, které jsem celou dobu maximálně důvěřoval a byl k ní upřímný, mi řekla, že ona má už asi rok milence.
Eva mi taky řekla celou pravdu. Prý se bála mi to říct. Taky mi řekla, že mě pořád miluje a že by jí nevadilo, kdybych si s kolegyní něco začal. To ale já nemůžu, chci být jen se svojí ženou.
Ona mi ale řekla, že nás chce oba a že si mám někoho dalšího taky najít, nebo se s tím smířit.
Autor: René Podhrázský
