Poplácal mě po zádech a se smíchem mě chválil, že jsem se konečně vyslovil. Nechápal jsem, která bije, a svému kamarádovi jsem upřímně ani trochu nerozuměl. O pár dní později mě ale s podobnou pochvalou zaskočila naše sousedka, a to už bylo podezřelé.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Za zády se mu děly věci, o kterých neměl ani tušení. Jeho přítelkyně se pustila do plánování něčeho velkého. Když to zjistil, hrozně se zlobil.
Nechápal jsem jejich narážky
Když mě kolega v práci plácal po zádech a říkal, že mi gratuluje, nechápal jsem ho. O pár dní později měl podobnou narážku i můj kamarád.
Nepřemýšlel jsem nad tím, co tím mysleli. Bylo mi to jedno. Třeba se jen spletli nebo šlo o nějaké nedorozumění.
Vracel jsem se domů z práce, odchytila mě naše sousedka – ta největší drbna, kterou znám. Chválila mě, že je dobře, že jsem se po letech pochlapil.
Přítelkyně mi lhala do očí
Těch podivných narážek, kterým jsem nerozuměl ani za mák, začalo přibývat. Připadal jsem si jako blázen, který vůbec neví, o co kráčí.
Svěřil jsem se přítelkyni, ale ta se tvářila stejně zaskočeně jako já. Tvrdila, že se asi spletli, že o ničem neví.
V tu chvíli jsem ještě netušil, že mi celou dobu lže do očí. Byli jsme spolu deset let, nepředpokládal jsem, že by mi měla důvod lhát.
Dělá si legraci?!
Vše mi došlo ve chvíli, kdy mi kamarád, který je zároveň i mým kolegou, při pauze na oběd hodil na stůl svatební oznámení.
Podivil jsem se, byl přece dávno ženatý. Když jsem si přečetl, kdo že se to má vlastně brát, nevěděl jsem, jestli se smát, nebo začít křičet.
Na oznámení stálo, že si za necelý měsíc beru svoji přítelkyni. Bylo tam datum, místo – prostě všechno, co na oznámení nesmí chybět.
Řádil jsem jako černá ruka
Takhle rychle jako toho dne jsem domů po práci ještě nespěchal. Naběhl jsem na svoji přítelkyni a chtěl vysvětlení.
Zalapala po dechu, očividně takovou otázku nečekala. Já ale trval na svém. Byl jsem tak naštvaný, že jsem ve tvářích cítil rudou barvu.
Nejdříve začala koktat, nevěděla, jak má začít. Poté se rozbrečela a přiznala pravdu. Tou mě naprosto šokovala, byl jsem vzteky bez sebe!
Naplánovala svatbu beze mě
Přítelkyně, o které jsem si myslel, že ji za ty společné roky dost dobře znám, naplánovala naši svatbu, aniž bych o tom věděl.
To na tom ale nebylo to nejhorší! Naplánovala naši svatbu se vším všudy dokonce i bez toho, abych ji požádal o ruku!
Byl jsem hrozně vzteklý. Jak si to mohla dovolit? Už jsem pochopil ty narážky, všichni to věděli, protože se tím dokonce chlubila!
Donutil jsem ji všechno zrušit. Brečela, žadonila, přemlouvala mě, ale já si stál za svým. Naprosto mě tím šokovala, že si dokonce nejsem jistý, jestli s ní chci dál být. To ukáže čas.
Autor: Natálie Kabourková
