Petr se s Jitkou seznámil už na střední škole. Trvalo ale několik let, než se opět potkali a zjistili, že si rozumí více než přátelé. Ve čtyřiadvaceti letech požádal svou lásku o ruku a od té doby spolu žijí šťastně. Tedy až na chvíle, kdy musí Petr řešit komunikační problémy.
„Manželku miluji a nikdy bych ji za jinou ženu nevyměnil. Je ale pravda, že mě některé její výlevy opravdu lezou na nervy. Myslí si totiž, že pochopím úplně všechno, co řekne. Obvykle mám ale spíš pocit, že na mě mluví znakovou řečí,“ stěžuje si čtenář.
Ví dobře, že nechápu ironii. Přesto mi nadává, když na její příkaz něco popletu
Petrova manželka se několik let živila psaním pro časopis. I dnes, když je v invalidním důchodu, píše povídky a básně do šuplíku. A projevuje se to i v její mluvě. „Hrozně ráda věci přirovnává k jiným. Jenomže já její básnickou duši někdy nepobírám.
Navíc miluje používání ironie a často se stává, že přinesu z obchodu dvacet rohlíků místo pěti,“ vypráví Petr.
Největším problémem podle Petra je, že je kvůli manželce pro smích vlastním dětem. Ty totiž obvykle pravdu tak nějak vycítí. „Když potom vůbec nevím, co jsem udělal špatně, a musí mi to vysvětlit sedmiletá dcerka, jsem naštvaný, že se s manželkou baví na můj účet.“
Někdy nemluví vůbec. Jenom naznačí. A já se bojím přiznat, že jsem něco nepochopil
Největší problém má Petr ve chvíli, kdy je u nich doma návštěva. „Manželka nechce o něčem mluvit narovinu, a proto jenom naznačí. Pokud se zeptám, co tím myslela, končí to obvykle trapasem, protože musí před příbuznými rozebírat například náš sexuální život.
Jindy raději mlčím a dělám, že jsem vše pochopil. O dva dny později se pak dozvím, co všechno jsem zapomněl udělat.“Podle Petra není sám, kdo má podobný problém. S kamarády často řeší, že mají doma s manželkami podobné zážitky.
„Nevím, jak se v ženách vyznat. Tu svou miluji a jsem si naprosto jistý, že moji přátelé to mají stejně. Někdy vám zkrátka vůbec nerozumíme a nechápeme, proč nemůžete říkat věci přímo.“
Autor: Šárka Cvrkalová