Moje žena Kamila je hodná a obětavá žena, pro kterou je její rodina vždy na prvním místě. Pro naše děti by udělala cokoli a ke mně se jako moje manželka nikdy nechovala špatně. Když jsem si ji bral, přehlížel jsem některé její nedostatky, nad kterými jsem pro samou zamilovanost zavíral oči. S postupem let jsem si ale začal uvědomovat, že mě některé vlastnosti mojí ženy opravdu rozčilují…
Nikdy nebyla kdovíjak pracovitá
Když jsem s Kamilou začínal, pracovala jako prodavačka v jednom supermarketu. Chodili jsme spolu teprve tři měsíce, během kterých však stihla vystřídat tři zaměstnání. Ani později to nebylo lepší, práce střídala jako ponožky a nikde nedokázala vydržet. Tuhle se jí nelíbilo, že musí zůstat v práci do večera, tuhle jí vadil kolektiv, který ji mezi sebe nepřijal, jindy si zase jako důvod pro podání výpovědi našla nevyhovující spoje, kterými se do práce dostávala. Všímal jsem si, že nikdy nebyla kdovíjak pracovitá a na žádném místě nevydržela déle než dva měsíce.
Když byla těhotná, nenutil jsem ji pracovat
Rok po svatbě měla Kamila zdravotní problémy, tehdy jsem ji nenutil pracovat. Měla rizikové těhotenství, kvůli kterému jí lékař nařídil klid, proto zůstala doma. Nic se na tom nezměnilo ani po porodu, kdy na čtyři roky zůstala doma s naším prvním synem. Krátce po jeho třetích narozeninách manželka otěhotněla znovu, ani tehdy jsem ji nenutil chodit do práce. Ona si tak velmi šikovně zajistila dalších pět let, které mohla strávit doma, zatímco já se po finanční stránce staral o rodinu.
Zdroj: 123RF.COM
Děti chodily do školy, ona se do práce nehrnula
Ani ve chvíli, kdy i starší syn nastoupil do první třídy, a ženu už tak doma nic nedrželo, se nehrnula do práce. Předstírala sice zájem a tvářila se, že si práci hledá, ale pokaždé se našlo něco, kvůli čemu do daného zaměstnání nastoupit nemohla. Manželka nadále zůstávala doma, nechávala se živit, brala si moje peníze, ale ani trochou nepřispěla do mlýna. Několikrát jsme na to téma mluvili, ale žena každou debatu ukončila stejně – práci si hledá, ale nikde není nic, co by ji bavilo nebo čemu by se chtěla věnovat.
Stal jsem se chodící pokladničkou
Děti rostou, jsou samostatné a manželka už dávno mohla nastoupit do práce. Přesto tak neučinila, zůstává doma a utrácí moje peníze, které pro rodinu vydělávám. Nároky na finance se zvyšují, proto jsem si musel najít druhou práci, abych dokázal rodinu uživit. Na téma práce se se ženou už ani nesnažím bavit, pokaždé to skončí stejně. Už jsem se smířil s tím, že pracovat nebude, navykla si na pohodlný život, ve kterém nemá žádné povinnosti. Mně nezbývá nic jiného než poctivě vydělávat peníze, aby moje rodina nemusela živořit.
Autor: Nikol Kolomazníková
