Stačila malá nepozornost a doposud poměrně klidný život pana Petra se rázem začal bortit jako domeček z karet. Popletené balíčky totiž spustily lavinu nepříjemných událostí, které měly na jeho život katastrofální dopad.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Petr chtěl udělat své ženě radost a překvapit ji malým dárečkem. To samé ho ale napadlo i v případě dlouhodobé milenky Zuzany. I té chtěl poslat dáreček, aby jí ukázal, že na ni myslí i v době, kdy spolu nejsou. Jenže se stalo něco, co absolutně neplánoval…
Celý život se řídím heslem buddhistů
Vždycky jsem se řídil heslem buddhistů. Na tuhle myšlenku mě kdysi dávno přivedl můj spolužák z vysoké školy. I on byl toho názoru, že si člověk může dělat, co chce, když to nikomu dalšímu neublíží.
Tím jsem se také řídil. Dělal jsem si, co se mi zachtělo, ale vždycky jsem u toho myslel na druhé, aby jim mé počínání nějak neublížilo nebo je neranilo.
Stejně jsem k tomu přistupoval i v době, kdy jsem si našel milenku. Doma se ženou to v posteli nebylo ideální a já to jako každý chlap potřeboval. Zařekl jsem se, že na nemanželský poměr moje žena nikdy nepřijde.
Nevěra mi procházela bez povšimnutí několik let
Díky tomu, jak jsem se k celé věci stavěl, se mi podařilo nevěru tajit dlouhých sedm let. Měl jsem jednu milenku, se kterou šlo čistě jen o potěšení, ona po mně nežádala víc.
Manželka neměla o ničem ani tušení. Přestali jsme se hádat kvůli tomu, že nám to v posteli neklape – ona to nevyžadovala, já to měl jinde a doma jsem si nestěžoval.
Můj život byl vlastně úplně v pohodě. Až do chvíle, kdy mě jednoho dne napadlo, že obě svoje ženy potěším nečekaným dárečkem. Tenhle můj nápad se totiž šíleně zvrtnul.
Nedal jsem si pozor a omylem popletl balíčky
Koupil jsem manželce řetízek a napsal k tomu vzkaz, že si vážím všech těch společně strávených let. Věděl jsem, že jí nečekaným dárkem udělám radost.
To samé mě napadlo i v případě milenky Zuzany. Té jsem ale koupil rajcovní spodní prádlo, protože na rozdíl od mé ženy se v posteli ráda pěkně oblékala. K tomu jsem připsal vzkaz, že se nemohu dočkat, až se mi v něm ukáže.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem na balíčky psal adresy, mi volal kamarád. Vzal jsem si telefon k uchu, nedal si pozor a adresy na balíčkách jsem prohodil.
Rozpoutalo se peklo, které mi zničilo život
Dva dny poté mi volala Zuzana, co to má znamenat. V tu chvíli jsem ještě netušil, že jsem balíčky omylem vyměnil, a ptal jsem se, jestli má z prádla radost. Ona mě uvedla do reality, když mi řekla, že jí přišel řetízek.
V tu chvíli mi došlo, že je zle. Vzal jsem si v práci půl dne dovolené a spěchal domů – doufal jsem, že třeba stihnu pošťáka. Jenže nestihl. Manželka už balíček otevřela a hned jí došlo, že nebyl pro ni, takové prádlo totiž nikdy nenosila.
To, co se dělo poté, bych mohl přirovnat k peklu na zemi. Žena mi vyházela všechny věci a vyhodila mě z bytu. Zuzana mě k sobě nevzala, protože jsme si přece jasně řekli, že mezi námi jde jen o fyzické uspokojení. Manželka to řekla dětem a ty si na to samozřejmě udělaly svůj názor.
Nyní se se mnou pomalu nebaví ani klika u dveří. Zatím přespávám v levném penzionu, ale musím si hledat bydlení. Pěkně jsem to pokazil, a přitom jsem to myslel dobře. Je mi ze sebe zle a nevím, co si počít.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
První otázkou, kterou je třeba si položit je: Pokud hodlám svému partnerovi lhát a nejsem ve vztahu s ním spokojený, proč s ním vlastně jsem, jaký smysl takový vztah vlastně má? Partner je člověk, který by nám měl být v životě nejbližší. Už jen ono slovo “partner” vyjadřuje, že se jedná o někoho, kdo je naším rovnocenným protějškem.
Měl by to rovněž být člověk, kterému důvěřujeme. Důvěra je snad tím vůbec nejdůležitějším pojítkem vztahu. Život je již beztak velice těžký a čelit mu sám je neskutečně těžké a nepříjemné. “Ve dvou se to lépe táhne” jak praví známé moudro. Pokud však nedokážeme být upřímní sami k sobě a k našemu nejbližšímu člověku, pak vyvstává otázka” Kde je chyba?
Nikdo z nás není dokonalý. Každý člověk si s sebou na cestě životem nese nasbírané pocity studu a viny, traumata, zlozvyky a jiné neduhy. O takových věcech se běžně s ostatními lidmi nebavíme, to je logické. Pokud se však jedná o našeho partnera, mělo by tomu být jinak. Člověku se obvykle hodně uleví, když takové věci sdílí a ví, že na vše není sám, dokáže se otevřít a sdílet svou zranitelnou stránku s člověkem, který mu může být oporou.
Lidé však často o svých emocích neumí mluvit. Náš vnitřní život a bytí bývá často opomíjené téma, přitom je to pro lidské štěstí a jedince neskutečně důležitou položkou. Když totiž známe sami sebe a dokážeme se přijmout tací, jací jsme, pak je to první krok ke změně a štěstí.
