Petr je spokojený muž středního věku, který žije se ženou a dvěma dcerami v menším domku v příměstském satelitu. Celý život spořili a žili skromně, aby si mohli vysněný domek na důchod postavit, a jsou moc rádi, že jejich dospělé děti zatím žijí s nimi. Má to ale jeden háček, Petr ani jeho žena nechtějí, aby si domů vodily své partnery.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Obě dcery pravidlo dodržovaly
Jana i Petra požadavek rodičů přijaly. Koneckonců nebyl důvod se jím neřídit. Oběma bylo okolo dvaceti a spíše než trvalým vztahům dávaly přednost krátkodobému povyražení.
„Věděl jsem, že dcery mají své partnery, ale detaily jsem znát nechtěl. Řekl jsem jim jasně, ať mi nevodí domů ty zástupy kluků k představení, ať přivedou jednoho, a to toho posledního, kterého si potom vezmou,“ vysvětluje Petr.
Se ženou žili vcelku poklidným způsobem života, budovali svoji firmu, bavili se a po večerech se snažili si vždy udělat čas sami na sebe.
„Dostal jsem od kamaráda lístky na myslivecký ples, měla tam být bohatá tombola,“ líčí Petr nevinný počátek události, která jim později vyrazila dech.
Postarší muž a mladá dívka
Když nastal den plesu, Petrova žena si vzala nové šaty, načančala i svého muže a konečně vyrazili. Protože brali auto, vyzvedávali cestou ještě přátele, kteří jeli s nimi.
„Když jsme dorazili, ples byl v plném proudu. Málem jsme přijeli pozdě,“ vzpomíná Petr. „Ale rychle jsme se zapojili a začali se bavit,“ konstatuje.
Když už měli dost tanečních kreací, posadili se ke stolu a pozorovali ostatní účastníky. Zvláště jeden pár je zaujal. Mladá, velmi výrazně namalovaná dívka a poměrně hodně starý muž.
„Říkali jsme si, na co ji asi sbalil,“ usmívá se Petr s úšklebkem.
To je dcera? To není možné
„Chvíli jsme je pozorovali, jak se k sobě mají. Když si k nám přisedli přátelé, upozornili jsme je na ně také,“ vysvětluje Petr.
„Jeden z nich poznamenal, že ta holka je podobná naší Janě,“ pokračuje. „Říkal jsem si, že má vlastně pravdu. Jako by jí z oka vypadla,“ zamýšlí se.
V tom ho to napadlo. Ona jí není podobná. Ona to je Jana! Když je děvče spatřilo, okamžitě se od staříka odtáhlo a snažilo se zmizet. Bylo už ale pozdě, Petr je dohonil. Než vyslovil otázku, Jana mu vmetla do tváře, že jejího partnera znát nechtěl.
„Uvědomil jsem si, že má pravdu,“ říká Petr. „Proč si ale proboha našla takového stařešinu, vždyť byl starší než já! Mohl být jejím dědečkem,“ diví se Petr.
Později si s dcerou promluvili a ona musela konstatovat, že její přítel je bohatý a dopřeje jí to, co jí oni, rodiče, dopřát nemohli. Brát si ho ale prý nechce.
„Spadl mi kámen ze srdce, ale špatný pocit nezmizel,“ přiznává Petr. „Od té doby dcery povzbuzujeme v tom, aby nám své partnery představily, a naše předchozí pravidlo nám připadá směšné,“ uzavírá Petr.
Autor: Kamila Mertlová
