Petr se s manželkou na stará kolena přestěhoval do vysněného domku u lesa. Poté, co vychovali v paneláku čtyři děti, které konečně opustily rodné hnízdo, se těšili, jak si užijí zasloužený odpočinek uprostřed krásné přírody. Vloudil se však drobný zádrhel.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Dům snů
„Nechtěli jsme na stará kolena nic velkého, malý domek ve stylu bungalovu, přízemní, do kterého se pohodlně dostaneme, až se nám nebude chtít šlapat do schodů,“ začíná své vyprávění Petr.
Celé manželství strávili v paneláku, kde bylo občas docela těsno. Snili o tom, že si na stará kolena našetří a postaví si malý domeček uprostřed přírody.
Se šetřením to sice nebylo tak žhavé, ale Petrova manželka měla štěstí a zdědila po tetě větší obnos peněz, za který bylo možno koupit pozemek i postavit dům.
Připraveni na důchod
„Když jsme se konečně nastěhovali, žili jsme jako v pohádce. Já jsem si u domu vybudoval malou garáž a žena měla konečně zahrádku, o které snila od dětství,“ líčí Petr zasněně svůj splněný sen.
Děti za nimi jezdily na návštěvu a vše se zdálo být v pořádku, až na jednu maličkost. Opravdu žili na samotě a báli se zlodějů. Ti ale nakonec nebyli hlavním nebezpečím, které na ně v novém domově číhalo.
Čas od času se v blízkosti domu objevily srnky. Petrova manželka hned jihla, jaká je to romantika. Jednou přišel dokonce jelen dvanácterák s ohromným parožím.
Nečekaný návštěvník
Sami měli jen psa, takže pro ně občasné návštěvy vysoké za plotem jejich pozemku nepředstavovaly větší problém. Až jednou se celá romantika trochu zvrtla.
„Žena zapomněla pořádně zavřít vrata a na dvoře se nám objevil kanec s mohutnými kly. Pes štěkal jako zběsilý, kanec se však stále přibližoval až ke dveřím našeho domu,“ ožívá v Petrových vzpomínkách nepříjemná událost.
„Báli jsme se oba. Ani ne tak o sebe, jako o našeho Ferdu, psa, který byl sice v boudě, ale mohl kdykoliv vyběhnout kanci v ústrety, což by pro něho znamenalo jistou smrt,“ s hrůzou v očích spřádá Petr možné scénáře.
„Právě kvůli psovi jsme začali uvažovat, že se z našeho venkovského sídla odstěhujeme,“ vysvětluje Petr. „Jsme z toho dost naměkko, ale máme o našeho psího parťáka strach, je s námi už deset let,“ uzavírá.
Akce Kulový blesk
Nakonec se naštěstí dohodli s jedním z dětí, že si jednoduše vymění svá obydlí. Vysněný dům tedy alespoň zůstane v rodině.
„Návratu zpět do paneláku se nebojíme, byli jsme tak zvyklí žít dlouho. Alespoň nám nebude nic hrozit. A koneckonců na zahrádku nebo do garáže si zajedeme za dětmi. Budou rády, když jim pomůžeme,“ snaží se Petr na svém rozhodnutí vidět jen pozitiva.
Autor: Kamila Mertlová
