V manželství jsem se ženou dvanáct let. Do nedávna jsem byl zvyklý si s ní každý večer po práci popovídat, někdy jsme se pomilovali, měli jsme zkrátka pěkný vztah, ačkoli jsem hodně času trávil v práci. Poslední rok se ale spousta věcí změnila.
Žena asi před rokem objevila kouzlo televize. Když jsme spolu sledovali seriály, dělalo mi to dobře. Ale jen z toho důvodu, že jsem s ní trávil čas, dějově mě ani jeden z příběhů, na který jsme po večerech koukali, nezaujal.
Žena nemluví o ničem jiném
Začal jsem být po večerech spíše unavený. Často přijdu domů i v sedm hodin večer, takže si chci spíš lehnout, maximálně si hodinku povídat a usnout, abych mohl opět ráno vstávat. Sotva ale přijdu domů, slyším už ve dveřích: „Honem zlato, uteče ti nový díl.“ Marně Vlastě vysvětluji, že mě to nijak nebere a půjdu si raději lehnout.
Obvykle mě přemluví a já se nakonec alespoň ze slušnosti ději zasměju. A to jen proto, aby měla žena pocit, že se s ní bavím. Když totiž u televize usnu, má problém, že mě vůbec nezajímá, co je ve světě nového, protože mě uspaly večerní zprávy.
Dřív koukala na jeden seriál týdně
Zdroj: 123RF.COM
Začalo to tím, že sledovala každé úterý a čtvrtek večerní seriál, o kterém mi potom před spaním ještě vyprávěla, ačkoli jsem se často díval s ní a vůbec mě to nezajímalo. Potom ale začaly i pondělní pořady, středeční a dokonce víkendové. Navíc si pustí televizi třeba i v pět hodin ráno, když já ještě spím.
Máme sice postel v jiné místnosti, i tak mě ale hluk často vzbudí. A když ji poprosím, aby si se mnou šla lehnout, odpoví, že to chce dokoukat. No jo, ale než pořad skončí, já jdu dávno do práce.
Posezení u televize nás prý sbližuje
Párkrát jsem ji naznačil, že by se mohla věnovat víc mně, než televizi. Ona si ale v nějakém chytrém časopisu přečetla, že večerní posezení u televize sblíží partnery víc než cokoliv jiného. A tak si buď jdu lehnout sám, nebo sleduji pořady, které mě ani trochu nezajímají, směji se hloupým vtipům a přikyvuji, když mi vypráví, co budou dávat zítra.
Na to, abych něco měnil, jsem už dost starý. Se ženou máme pěkný vztah, i když se spolu kvůli televizi vlastně moc nebavíme. Na druhou stranu je pravda, že se alespoň nehádáme a jeden druhého si stále vážíme. Nemohu říct, že by mi vyloženě její závislost ubližovala. Jenom mě mrzí, že občas musím o přízeň bojovat s přístrojem.
Autor: redakce
