Už jako malý jsem měl talent na psaní povídek. Jakoukoli rodinnou situaci jsem přepsal do vtipného příběhu, kterému se smáli kamarádi z celé školy. Mým snem bylo živit se jako spisovatel. Rodiče mě podporovali, na druhou stranu mi ale vyčítali, že všechno beru jenom s humorem a že takovými povídkami pro zasmání se neuživím.
Po dokončení gymnázia jsem se vydal na mediální školu, kde jsme se kromě psaní učili také práci s počítači, moderování a všeobecný mediální přehled. Zjistil jsem, že to opravdu není obor pro mě. Zabývat se stresujícími zprávami plnými dopravních nehod a vražd mě nebavilo. Uspěl jsem jedině v hodinách, kde jsme psali glosy a vtipné komentáře. Jenomže to zkrátka k roli žurnalisty nestačilo.
Vyzkoušel jsem několik brigád v oboru
Zdroj: 123RF.COM
Díky škole jsem dostal možnost vyzkoušet si psaní pro nejrůznější média, moderování i stříhání či natáčení videí. Za některé brigády bylo docela slušně zaplaceno, nic mě ale nebavilo a nevydržel jsem déle než tři měsíce na jednom místě. Přesto jsem studium ukončil s diplomem a nadějí, že se uchytím na takovém místě, kde budu spokojený.
Napsal jsem vtipnou povídku pro internetovou doménu
Když jsem si na stránkách jednoho blogu přečetl, že shánějí nové autory, říkal jsem si, že by bylo skvělé, kdyby mi zrovna tady něco vyšlo. Stránka publikovala denně vtipní příspěvky ze života a mezi mladými lidmi byla tehdy velmi oblíbená. Tak jsem si sedl k počítači a napsal vtipný příspěvek ze školního dne. Týden jsem čekal na odpověď a pak uznal, že se jim moje psaní pravděpodobně nelíbilo.
Po čtrnácti dnech ale přišel e-mail, který mě velmi potěšil. Nejen, že se autorovi blogu povídka líbila, navíc mi nabídl trvalou spolupráci a napsal mi částku, za kterou by mé články publikovali. Cifra mě zaskočila v pozitivním slova smyslu, nejen proto jsem okamžitě kývl.
Půl roku jsem psal
Nějaký čas mi práce slušně vynášela. Mezi kamarády jsem se navíc stal oblíbeným, protože pod každým příspěvkem hledali mé jméno. Po čase ale čtenost stránky začala upadat a příspěvky jsem zveřejňoval v podstatě já sám. Nejdřív jsem doufal, že je to jen chvilková změna, ale brzy jsem se začal o důvody zajímat.
Autor blogu mi odpověděl, že bohužel odešel grafik a žádného dalšího nenašel. Ze školy jsem měl zkušeností dost a tak jsem se na pozici nabídl. Byl jsem přijat a čtenost článků se opět zlepšila. Po čase mi autor napsal, že nezvládá platit práci ostatních členů týmu a proto se rozhodl mi blog přenechat, protože jsem jeho nejlepší přispěvatel. Je už jenom na mně, jak na něm zapracuji.
Stránka měla skvělou hledanost a dobré kořeny, stačilo pár přátel, kteří mi s ní do začátku pomohli zadarmo, přidat na blog reklamy a během dvou let jsem se stal vlastníkem oblíbené zábavné stránky, která přináší dodnes úsměvy na tváře všech mladých lidí. A pak že se neuživím jenom humorem!
Autor: Šárka Cvrkalová
