Byt čtenářky Petry je poměrně netradičně řešený. V jedné místnosti je obývací pokoj spojený s kuchyní. Další dvě místnosti jsou zařízené jako ložnice. Jedna dočervena, druhá domodra. V obou je manželská postel, noční stůl a skříně. Na první pohled to vypadá, že v bytě žijí dvě rodiny.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Pravda je ale úplně jiná. Zatímco přes den tráví Petra s manželem společný čas v obývacím pokoji, na noc se každý uchýlí do své ložnice. Trvalo to nějaký ten měsíc, než si zvykli, že spí každý sám.
Pro oba je to tak ale podle Petry lepší. I když svého muže miluje a chce s ním trávit čas, pokud si vedle něho lehne, do rána se jenom převaluje a nemůže spát. Proto se rozhodla vytvořit si vlastní ložnici, což někteří z jejích přátel příliš nechápou.
Potřebuji svůj klid
„Někteří přátelé mají za to, že s manželem spíme odděleně, protože nám to neklape v posteli nebo protože k sobě nemáme intimně blízko. To je nesmysl, odmítám jim to ale neustále dokola opakovat,“ popisuje Petra.
„Jsou večery, kdy s manželem zůstaneme v jedné ložnici u filmu, pomilujeme se, ale nakonec se stejně osprchuji a jdu do svých peřin. Důvodů je hned několik a můj muž je toleruje, i když zpočátku s odděleným spaním nesouhlasil.“
Podle Petry je jedním z důvodů to, že má velmi slabý spánek, takže kdykoli se její manžel vedle ní pohne nebo začne chrápat, ona se probudí a do rána už nezabere. „Potřebuji svůj klid, hlavně když druhý den ráno vstávám do práce,“ popisuje.
„Špunty do uší ani čaje na spaní nefungovaly, prášky se dopovat nechci. Nemám svému muži za zlé, že chrápe. Ani to vlastně není tak strašlivé, jenže to stačí na to, abych se nevyspala. Kromě toho mě ale trápí jiná věc,“ píše Petra.
V noci se šíleně potí
V létě se ve spánku nespíš zpotí každý. Jenže Petřin manžel se potí extrémně, a to i v zimě. Důvodem je především to, že pije velké množství tekutin. „Poslední hodinu před spaním je schopný vypít i tři litry vody.
A jeho tělo ho zkrátka v noci neprobudí, aby šel na záchod. Zbavuje se přebytečné vody pocením. Je to ale nechutné a já vedle něho nedokážu spát. Všechno povlečení je neustále mokré,“ stěžuje si.
„Navíc – a to manžela opravdu miluji, ale i tak musím podotknout – když se můj muž zpotí, opravdu nevoní. A mně se z toho zápachu dělá nevolno a moji nespavost to jenom podporuje. Takže jediné, co jsem mohla dělat, bylo udělat si samostatnou ložnici.
Někdy mi tulení chybí
Petra přiznává, že ačkoli je to takhle lepší pro oba, protože její manžel se vyspí v klidu, aniž by mu něco vyčítala, a ona může spát celou noc, aniž by se budila, občas je jí v noci smutno.
„Je to zvláštní, spát odděleně. Jsme manželé, milujeme se, ale každou noc trávíme každý v jiné místnosti. Většina našich přátel to nechápe a prý by snad raději překonali veškeré překážky. Já se o to dlouho snažila, ale nakonec to nešlo,“ vysvětluje.
Když je Petře někdy hodně smutno, k manželovi se v noci přitulí. Nakonec se ale přesto musí zvednout a odejít zpět do své ložnice. „Ani přes veškerou moji snahu zkrátka jeho pocení a chrápání nedokážu překonat,“ píše.
Autor: Šárka Cvrkalová
