Každý rodič si přeje, aby se jeho dítě v životě dostalo daleko a dosáhlo všech svých cílů. Starost Hynkových rodičů ale překročila všechny meze, když se mu snažili v dobré víře vnutit, aby vystudoval vysokou školu. Chtěl se jim zavděčit a skutečně titul získal. Dnes ale neví, co se svým zaměřením dělat.
Hynek se chtěl věnovat zajímavému řemeslu
Už odmalička sledoval Hynek svého strýce, který se živil jako řezbář. Jeho práce ho zaujala více než kterákoli jiná, a to hlavně proto, že v ní spatřoval zábavu. Jeho matka s otcem studovali na lékařské fakultě a svému oboru se věnují dodnes. On si ovšem už v dětství všímal, jak chodí z práce zamlklí, unavení a nešťastní. Jejich jedinou útěchou byl vysoký plat, který považovali za prioritu, a chtěli stejným způsobem zajistit také Hynkův život.
Sny se rozplynuly jako pára nad hrncem
Okamžik pravdy přišel ve chvíli, kdy se Hynek rozhodoval, kam nastoupí na střední školu. „Chtěl jsem jít na učiliště, abych se mohl věnovat řemeslu, které mě zajímá. Rodiče ale tvrdě prosazovali gymnázium,“ tvrdí. Odhodlaně věřil, že se řezbařině bude věnovat hned po maturitě, ale pak přišlo další zklamání. „Rodičům moje vzdělání nestačilo a přesvědčovali mě, abych si zajistil titul, jinak bych ve světě nic neznamenal,“ vypráví.
Vysokou školu prošel s odřenýma ušima
Hynka lékařský obor nezajímal, ale díky snaze se mu podařilo dosáhnout titulu. Konečně měl ten vytoužený papír, který byl v očích jeho rodičů tolik důležitý. Místo uznání po něm však chtěli další krok, a to najít si dobře placenou práci. Jeho sen o řezbářství už ho dávno opustil, protože se dlouhá léta věnoval učení latiny a dalším náročným předmětům z fakulty. Než by se naučil vše, co potřebuje k řemeslu, neměl by ho kdo živit.
Svého rozhodnutí lituje
„Všichni mi tvrdili, že mi stačí titul, abych se pak mohl věnovat jakékoli práci, a já jim věřil,“ říká. Po dokončení školy ale Hynek zjistil, že poptávka po něm je pouze v nemocnici nebo dalších podobných zařízeních. Dalším problémem byla vysoká konkurence. A jelikož ho obor nebavil, nijak zvlášť v něm nevynikal. Kvůli tomu se mu pracovní pozice hledala velice špatně a svou snahu postupně ztrácel.
Marná snaha najít zaměstnání
Dnes ho stále živí jeho rodiče i ve věku, kdy už by mohl sám zabezpečit svou vlastní rodinu. Přítelkyni si na fakultě nenašel, jelikož se zdejšími slečnami neměl společnou řeč a jiné koníčky neměl.
Aby se průběžně zvládal naučit obsáhlou látku, opustil všechny své záliby a zbylo mu jen pár kamarádů. Stále se snaží najít pozici, která by jeho život naplňovala, ale nikde se dlouho neudrží.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
