O životní tragedii se s naší redakcí podělil čtenář Pavel. Jednoho odpoledne, když jako každý den pracoval v garáži, vybuchla v jeho blízkosti bedna s petardami a zasáhla jeho oči. Od té doby nevidí a učí se znovu poznávat svět. Ten mu ale bez zraku přijde tak nebezpečný, že raději stále zůstává doma.
Celé to byla nešťastná náhoda
Pavel trávil v garáži spoustu času. Bylo to jeho oblíbené místo, kde měl malý kout, kterému říkal dílna, a neustále tam něco vyráběl. Se ženou používali garáž také k uskladnění mnoha věcí, které nechtěli mít v domácnosti, a proto nebylo náhodou, že vedle pracovního stolu postavil také krabici s petardami. „Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, jak byl tento krok nebezpečný,“ přiznává Pavel.
Výbuch ho připravil o zrak
V den, kdy se nehoda stala, používal svůj starý hořák a nešťastnou náhodou mu vzplanula také krabice s petardami. V tu chvíli si neuvědomil, že by měl jednat rychleji a vzdálit se. Místo toho vzal krabici do rukou, aby ji uhasil, a chtěl se přesvědčit, co je uvnitř. To už se ale plameny dostaly až k petardám a začaly nekontrolovaně vybuchovat přímo v Pavlově náruči.
Pomohla mu žena
„Křičel jsem a utíkal z garáže. Neviděl jsem a potřeboval jsem pomoc. Naštěstí si mě všimla žena a odvezla mě ihned do nemocnice,“ říká Pavel. Ať se lékaři snažili sebevíc, nebyli schopni Pavlovi vrátit zrak. O jeho oči stále pečují a snaží se mu pomoci, v nejbližší době se ale bude muset naučit se svým handicapem pracovat v běžném životě.
Pavlův strach se začíná stupňovat
„Venku jsem si najednou začal všímat různých zvuků, o kterých jsem donedávna nevěděl,“ říká překvapeně. „Nebyl jsem schopný udělat krok, protože jsem se bál, že mě srazí auto nebo neuvidím díru na zemi,“ říká ustaraně. Všude ho musela doprovázet žena, aby ho informovala o překážkách v okolí a dávala mu potřebnou jistotu. Bez ní se cítil vystrašený a raději seděl na místě a neudělal krok.
Místo zrakem vnímá své okolí sluchem a hmatem
„Překvapilo mě, jak může být svět jiný. Všechno jsem poznával po hmatu a sluchu,“ popisuje svou novou zkušenost. S novými zážitky začal opadat stres a Pavel se začal cítit uvolněný. Lidé na ulici mu často vycházeli vstříc, díky tomu se také zbavil strachu z toho, jak na něj budou ostatní reagovat.
Nyní se zájmem poznává běžné věci, které za svůj život spatřil už tisíckrát. Jen si je připomíná pomocí doteků a zvuků. Věří, že jednou nastane den, kdy mu lékaři alespoň částečně zrak vrátí, do té doby se snaží fungovat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autorka: Tereza Hotovcová
