Radek si byl vždy jistý, že by v případě nehody zachoval chladnou hlavu a okamžitě by šel zraněnému na pomoc. V e-mailu pro redakci líčí svou skutečnou reakci, která následovala poté, co se srazil s cyklistou. Vyjel se svým automobilem na oranžovou a později svého rozhodnutí litoval. Z boku do něj narazil cyklista, který uháněl z kopce, a Radek po srážce ujel. Bál se, co s ním bude, a zpanikařil.
Nehoda ho potkala v době, kdy jel za svou rodinou
Radek se zrovna vracel z Prahy, aby navštívil své rodiče v rodném městě. Vyrůstal tady, takže se domníval, že zná všechny ulice nazpaměť. V křižovatce se bezmyšlenkovitě rozjel už na oranžovou, když v tom do něj narazil z pravé strany cyklista. Směrem k Radkovi vedla z pravé strany strmá silnice z kopce a cyklista si myslel, že na oranžovou stihne přejet na druhou stranu.
Když přišla srážka, Radek zpanikařil
„Oba jsme měli stejný nápad. A jak se později ukázalo, semafory byly špatně seřízené. Slyšel jsem obrovskou ránu a pak jen zasténání,“ tvrdí Radek. Ještě kus popojel a podíval se do zpětného zrcátka. Na opačné straně bezvládně ležel cyklista a kolem něj byla spousta krve. Radek se zalekl, dupnul na plyn a odjel k rodičům. „Byl jsem roztěkaný a neklidný. Můžu být rád, že jsem v tom stavu nezpůsobil další nehodu. Teď se za svou reakci stydím,“ tvrdí.
Doma řekl, že se srazil se zvířetem v lese
Když rodiče Radka vítali, všimli si, že něco není v pořádku, protože byl nervózní. Následně si všimli rozbitého auta a chtěli vysvětlení. „Měl jsem strach, tak jsem řekl, že jsem se cestou v lese srazil se zvířetem a v panice ujel,“ tvrdí. Jeho otec vypadal, že se mu ulevilo, a oba rodiče Radkově lži uvěřili.
Radek nemohl spát, strachoval se, a nakonec se šel sám přiznat
Radek se doma uklidnil a celé odpoledne strávil s rodiči. Když ale ulehl do postele, vrátil se mu ten hrozný pohled, který zahlédl ve zpětném zrcátku. Viděl před očima tu spoustu krve a nebohého chudáka, který ležel na silnici. I když se Radek snažil myšlenku vytěsnit, neusnul a strašila ho celou noc. Hned brzy ráno se proto oblékl, zavolal si taxi, aby nemusel znovu řídit, a šel se přiznat na policii.
„Když jsem se přiznal, hrozně se mi ulevilo,“ říká. Na policii mu bylo řečeno, že měl čin svědky, ale nikdo si nepoznamenal poznávací značku. Bylo by jen otázkou času, než by viníka odhalili. Radkovi se ulevilo a rád by si časem promluvil také se sraženým cyklistou a omluvil se mu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autorka: Tereza Hotovcová
