Radek byl až do svých devatenácti let jedináček. Nejspíš by ho ani nenapadlo, že jeho matka znovu otěhotní. A už vůbec ne, že porodí zdravá dvojčata. Stal se starším bratrem. Tou dobou ale netušil, že už brzy bude pro své sourozence náhradním rodičem.
„Máma mě měla, když jí bylo dvacet. Byla hodně mladá a nenapadlo mě, že by někdy chtěla další dítě, když si ho nepořídila do svých třiceti. Bratry porodila téměř ve čtyřiceti a jsem opravdu rád, že jsou zdraví. Vždyť jsou teď to jediné, co mi po rodičích zbylo,“ svěřuje se Radek.
Matka zemřela při požáru. Otec událost neunesl
Radek zůstal bydlet s rodiči. Po střední škole začal chodit do práce a pomáhal s malými bratry. Po pěti letech se ale stala strašlivá nehoda. „Moje máma přespávala v rámci pracovní akce na Slovensku. Prý kvůli neudržovanému komínu začalo tehdy od zapáleného krbu hořet. Bylo to v noci, několik lidí se zranilo, moji matku odvezli do nemocnice, kde jí ale už nedokázali pomoct.“
Zdroj: 123RF.COM
Radkův otec se od té doby změnil. Na syny se sotva podíval, do školky je vodil Radek, začal se o ně starat. „Táta mi pořád říkal, že mu mámu hrozně připomínají a že to nezvládá. A nakonec to opravdu nezvládl.“ Dva měsíce po smrti manželky spáchal Radkův otec sebevraždu. Tehdy čtyřiadvacetiletému mladíkovi se zbortil svět.
Odmítl jsem se bratrů vzdát. Nad úřady stále nemám vyhráno
„Táta viděl v bratrech matku, stejně to vnímám i já. Jenomže on z toho měl deprese, já v nich mám naději a památku na ni. Navíc je miluji a chci pro ně udělat všechno,“ svěřuje se Radek. Dlouho si zjišťoval, jak docílit toho, aby se o bratry mohl starat. Zatím nemá zdaleka jasné, zda mu do budoucna malí bratři zůstanou. Pobírá prozatím příspěvky, chodí do práce a s dětmi mu pomáhá kamarádka. Chůvu si nemůže dovolit.
„Je jim sedm a chápou dobře, co se děje. Pořád mi opakují, že mě mají rádi a že nechtějí do domova. Momentálně se snažím o oficiální osvojení a doufám, že vše dopadne dobře. Pravidelně k nám chodí na kontroly sociální pracovnice. Bratři jsou naštěstí vzorní, uklízí si po sobě, Marek rád kreslí a Tonda začal hrát na klávesy. Tím si paní vždy získají,“ pochvaluje své bratry.
Problémy dělají bratrům jenom peníze. Radek sice pracuje, jenomže má pouze střední vzdělání, na spoustě míst ho tak odmítají. S penězi vychází sotva tak, aby zaplatil jídlo a bratrům nové oblečení. Teď před Vánoci je situace obzvlášť složitá a Radek se strachuje také z toho, že jdou jeho bratři za rok do první třídy a ve škole budou potřebovat spoustu drahých pomůcek. „Ale my to nějak zvládneme. Snad se nakonec úřady postaví na naši stranu a dostanu bratry do péče oficiálně.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Jedná se vskutku o složitou situaci. Na jednu stranu je dobře, že Radek se o své bratry stará a chce starat, na druhou stranu to však na něj klade veliké nároky a je třeba, aby se s takovým tlakem dokázal z dlouhodobého hlediska vypořádat. Někdy totiž dochází k případům, kdy se lidé po nějaké době začnou ve vzpomínkách otáčet zpět a litovat, že svůj život nežili pro sebe. Jindy může docházet k tomu, že se člověk tématu ztráty a chybění rodičů řádně nevěnuje či ho přímo tabuizuje, patřičně téma nezpracuje a může ho negativně ovlivňovat po zbytek života i tam, kde by to nečekal. Je namístě takovéto problémy podchytit včas a zabývat se jimi například v konzultacích s psychologem.
Nabízí se i otázka, zda nemohou s výchovou pomoci, či alespoň finančně přispět, příbuzní či jiní členové rodiny jako například prarodiče, strejdové, tety a podobně. Není nikterak zbabělé či špatné hledat podporu u svého okolí, známých či psychologa. Ba naopak v mnohých podobných případech je to velice zásadní složkou, kterou v takovém případě člověku dodává síly.
Je také nanejvíc důležité mít vše v souladu s požadavky patřičných úřadů. Je třeba neotálet a informovat se o všech potřebných náležitostech a možnostech, neboť případné postihy mohou přijít znenadání. Možné je též pokusit se vyhledat možnou finanční pomoc u různých dobročinných organizací.
