Pavlínu jsem znal už jako malý kluk. Naše mámy byly nejlepší kamarádky, proto se dalo očekávat, že spolu už od dětství budeme trávit hodně času. Jako kluk jsem tedy neměl nejlepšího kamaráda, ale nejlepší kamarádku. Naše přátelství přetrvalo až do dospělosti.
Vždycky jsme tu byli jeden pro druhého
Už když jsme byli malé děti, vytvořil se mezi námi velice silný vztah. Vždycky jsme tu byli jeden pro druhého, ať už šlo o zklamání z prvních lásek, nebo o nerozhodnost ohledně zaměstnání. Vzájemně jsme o sobě věděli úplně všechno, neměli jsme před sebou jediné tajemství. Pavlína v mém životě zastávala roli nejlepšího kamaráda, dlouhé roky jsme tak společně potvrzovali, že mezi mužem a ženou může být skutečně jen přátelství. Pavlína pro mě byla velmi důležitá, ale nikdy jsem v ní nehledal něco víc než jen kamarádku.
Ani jednomu vztahy nevycházely
Během života jsem vystřídal několik žen, s žádnou z nich to ale nakonec nevyšlo. Po určité době mi došlo, že si s tou ženou ve skutečnosti nerozumím a že od vztahů očekávám trochu víc. Pokud jde o vztahy, neměla štěstí ani Pavlína. Jejím životem muži procházeli jeden za druhým, ale ani jeden ji nedokázal přesvědčit o tom, že právě on je ten pravý.
Vzájemně jsme se svěřovali a často nad skleničkou vína nadávali na neúspěšné vztahy, které nám jen ubíraly čas.
Mohlo by mezi námi být něco víc?
Po posledním rozchodu s přítelkyní jsem si chtěl dát od vztahů na chvíli pauzu. I Pavlína toho času byla sama, stejně jako já byla zklamaná láskou a neměla náladu pouštět se do nového vztahu, aby to všechno nemusela prožívat znovu. Jednoho večera jsme se sešli u ní doma, abychom si tak, jak jsme byli zvyklí, otevřeli láhev vína a společně nadávali na naše pokažené vztahy. Měl to být večer jako kterýkoliv jiný, podobných jsme společně zažili už stovky. Přeci jen ten večer ale byl v něčem jiný.
Z jedné láhve vína se nakonec vyklubaly tři a alkohol se na nás podepsal. Zničehonic jsem totiž Pavlínu políbil, což jsem ještě nikdy předtím neudělal. Jasně, jako děti jsme v líbání experimentovali, ale tehdy to pro nás pro oba byla hodně zvláštní a svým způsobem i nepříjemná situace, protože jsme se vnímali jen jako kamarádi. Toho večera mě poprvé napadla otázka, jestli by mezi námi mohlo být i něco víc.
Rozhodnout o tom měla společně strávená noc
Situace mezi námi toho večera naprosto spontánně vyústila ve společně strávenou noc, která měla rozhodnout o tom, jestli i nadále budeme pouze kamarádi, nebo jestli by mezi námi mohlo být i něco víc než pouze přátelský vztah. Nebudu lhát, že to zpočátku nebylo zvláštní a rozpačité. Pavlínu jsem znal roky, ale tentokrát jsem ji viděl úplně jinýma očima. Najednou to pro mě nebyla jen nejlepší kamarádka, ale viděl jsem ji jako ženu, vedle které bych si uměl představit zbytek svého života.
Ráno jsme ani jeden nevěděli, jak se k tomu druhému chovat. Společná noc ukázala, že by to mezi námi mohlo fungovat. Oba dva jsme se ale báli vyslovit to nahlas. Nakonec jsem to byl já, kdo Pavlíně navrhl, že bychom to spolu mohli zkusit. A udělal jsem dobře, jsem si už naprosto jistý, že právě ona je ta žena, na kterou jsem celý život čekal.
Autor: Nikol Kolomazníková