Radek (37): Dcera má imaginárního kamaráda. Každý říká, že je to v pořádku, než zjistí, že je jí 17

I děti, které jsou oblíbené, mají obvykle v dětství nějakého neživého kamaráda. A ne vždy jím musí být plyšák nebo jiná hračka. Některé dítě si vystačí s vlastní fantazií. Vznikne tak imaginární kamarád, který má mnohdy dlouhý příběh a dítě se na něm učí nejen základním sociálním znalostem, ale také si rozvíjí fantazii.

Jenomže s věkem se obvykle na imaginární kamarády zapomene. Dítě si uvědomí, že jsou na světě důležitější věci než si povídat s někým, kdo neexistuje. U Michaely je to ale jiné. I ve věku sedmnácti let má stále imaginárního kamaráda. S jejím příběhem se rozhodl naší redakci svěřit její otec Radek.

V dětství přišla o kamarádku. Od té doby se pro ni stala životem Sindy

„Už ve školce se Míša seznámila s Hankou. Společně nastoupily do první třídy a prošly spolu až do třetí. Jenomže Hančina rodina se odstěhovala a Míša si už nedokázala najít novou nejlepší kamarádku,“ vypráví Radek. Podle něho měla dcera několik přátel, s nikým ale nenavázala tak hluboký vztah jako s Hankou.

Jednoho dne ji rodiče přistihli, jak si v pokoji povídá sama pro sebe. Tehdy jedenáctiletá dcera jim prozradila, že má neviditelnou kamarádku Sindy.

„Podporovali jsme ji. Měli jsme radost, že si hraje. Sindy s námi jezdila na výlety, pomáhala s úkoly, i když nám někdo třeba tvrdil, že je to zvláštní, měli jsme za to, že to u Míši rozvíjí dobré vlastnosti,“ říká Radek. Ve dvanácti letech se začala Míša soustředit více na školu. Odložila hračky, změnila zájmy. Rodiče si mysleli, že už je se Sindy konec.

Když bylo dceři čtrnáct, zjistila žena, že se Sindy mluví před spaním

„Jednou jsme ji slyšeli, jak si sama se sebou povídá před spaním. Manželka se šla podívat, jestli dcera něco nepotřebuje. Ve dveřích si ale uvědomila, že Míša mluví na Sindy.“ Druhý den se s Míšou o situaci pobavili. Ona jim prozradila, že má sice období, kdy i měsíc nebo dva vydrží bez Sindy, jindy jí ale vypráví, jaký byl den nebo na co se těší. „Neřešili jsme to. Přece jenom byla ve čtrnácti stále dítě. Když to ale nepřešlo ani po roce, začalo nám to být divné.“

Dnes je dceři sedmnáct. Se Sindy mluví čím dál častěji. Nevíme, zda to máme řešit

Zatímco jiné holky v Míšině věku si před spaním píší zprávy s kamarádkami či s klukem, který se jim líbí, ona leží v posteli a vypráví neviditelné postavě, jaký měla den. „Míša si uvědomuje, že Sindy neexistuje. Není to tak, že by byla nějak narušená. Naopak nám prozradila, že takhle se nikdo nedozví o jejích tajemstvích, která ale zároveň může někomu říct,“ vypráví Radek. Přesto mají s manželkou o Míšu starost. Nevědí totiž, zda je její chování normální, nebo by se měli přeptat na názor odborníka.

„Míša je jinak chytrá holka. Zkrátka se prý chce pouze někomu svěřit, je to vesměs forma samomluvy. Míša má ale lepší pocit, když vypráví svůj příběh někomu konkrétnímu, ačkoli jde o někoho, kdo neexistuje. My se ale bojíme, kam až by to mohlo zajít.
Autor: Šárka Cvrkalová