Stále nemůžu uvěřit tomu, že byla schopna něco takového udělat. Své manželce jsem ještě před nedávnem bezmezně věřil. Měl jsem za to, že veškerá životní rozhodnutí děláme společně. Ona mě ale nepříjemně překvapila, že to tak rozhodně není.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Za mými zády totiž udělala něco, co stále nejsem schopen pochopit. Hrozně se to ve mně pere a nejsem si jistý, že manželce budu schopen někdy odpustit.
Pořád to odkládala
Já a Helena jsme manželé už deset let. Už když jsem si ji bral, moc dobře jsem věděl, že je to zapálená kariéristka. V době, kdy jsme spolu začali žít, intenzivně usilovala o povýšení.
Toho se také dočkala a nebylo divu. Obětovala opravdu hodně, včetně našeho života. V práci trávila mnohem více času než doma. Právě kvůli povýšení a touze po lepší pozici neustále odkládala založení rodiny.
Já byl mezi námi dvěma ten, kdo chtěl dítě už dávno, ale svoji ženu jsem miloval a její rozhodnutí jsem respektoval. Proto jsem pořád jen čekal, kdy podle Heleny nastane ten správný čas.
Dal jsem jí na výběr
Roky plynuly a všichni naši známí už měli děti. Nechci říkat, že jsem jim záviděl. Každopádně jsem si i já dítě přál a začal jsem na svoji ženu naléhat. Přece jen mi přišlo, že už jsme čekali hodně dlouho. V práci měla své místo jisté, tak proč to nadále odkládat?
Její neustálé oddalování, které trvalo už několik let, mě nakonec dohnalo k tomu, že jsem dal manželce na výběr. Po mém nátlaku svolila a souhlasila s tím, že se o dítě začneme snažit.
Jeden marný pokus za druhým
Usilovně jsme se začali snažit o miminko, tedy alespoň to jsem si myslel. Každou manželčinu menstruaci jsem dnes se mnohem hůře než ona. Dokonce to vypadalo, jako by na tom ženě ani nezáleželo.
Já se ale nevzdával. Věřil jsem tomu, že když už jsme čekali tolik let, určitě se nám brzy zadaří. A taky že zadařilo, jen jsem o tom vůbec nevěděl.
Za mými zády učinila životní rozhodnutí
O těhotenství své ženy jsem neměl sebemenší ponětí. Nic mi totiž neřekla. Ani přesně nevím, kdy vlastně zjistila, že je těhotná. Nadále mě udržovala v představě, že to opět nevyšlo. Vodila mě za nos, dávala mi falešné naděje, a přitom za zády udělala rozhodnutí, kterým mě naprosto šokovala.
Když jsem se úplnou náhodou dozvěděl, že si manželka nechala miminko vzít, totálně mě to odrovnalo. Zjistil jsem to díky zprávě, kterou měla v kabelce a na kterou jsem náhodou narazil. Samozřejmě jsem věděl, že nastupuje do nemocnice, ale ona mi tvrdila, že jde o nějakou cystu, kterou jí lékaři musí odstranit. Neměl jsem ani tušení, o co jde ve skutečnosti.
Když pravda vyšla na povrch, manželka se ani nesnažila příliš dlouho zapírat. Svěřila mi, že se na dítě necítila a uvědomila si, že děti ve svém životě nepotřebuje. Tohle rozhodnutí udělala za mě, nedala mi ani šanci, abych se k tomu jakkoli vyjádřil. Hrozně mě to trápí, perou se ve mně všelijaké pocity a nejsem si jistý, jestli své manželce dokážu odpustit.
Autor: Nikol Kolomazníková
