Radek pracuje jako stavební dělník a po práci si rád zajde na jedno nebo dvě piva s kamarády. Jeho ženě to nikdy nevadilo. Není to tak, že by se pravidelně opíjel. Jen je to jeho rituál, díky kterému si odpočine od práce. Poslední dobou ho ale trápí, že kdykoli se vrátí domů, v jeho posteli leží malý syn.
„Už jednou jsem na něho málem lehnul. S mojí váhou bych mu opravdu ublížil. Tenkrát jsem byl v šoku a vyčítal jsem si, že jsem nám málem zabil dítě. Ale manželka se z toho nepoučila,“ vykládá Radek.
Synovi je rok a půl. Manželka ho nechce nechávat samotného
Radek si stěžuje, že se jeho žena od narození syna velmi změnila. Je prý přehnaně starostlivá a komplikuje i věci, které jsou zdánlivě jednoduché. „Já chápu, že mají matky o své děti strach. Já se taky o Michálka bojím. Ale ona je úplně paranoidní. Pořád hledá něco, co by mohlo synovi ublížit, snad jen proto, aby se mohla bát,“ říká.
Radkova manželka se dokonce prý pohádala se svými i jeho rodiči, protože jim odmítla syna svěřit na hlídání. „Nikam spolu nechodíme, ona je pořád jenom doma a ani na nákup se mnou nechce zajít, protože by se mohlo dítěti něco stát. Když někdo nabídne, že ho pohlídá, ona začne hned vyšilovat.“
Nejhorší je ale podle Radka skutečnost, že jeho manželka nechce nechávat spát synka v dětské postýlce. „Koupil jsem ji za velké peníze a teď ji máme k ničemu. Prý, kdyby plakal, tak k němu stejně musí vstát. Často, když se vracím domů z hospody, je už tma. I když nikdy nejsem opilý, tak mám strach, že na synka lehnu a ublížím mu.“
Její strach nám komplikuje život
I když se Radek bojí oprávněně, jeho prosba, aby Michálek spával v postýlce hned vedle manželské postele, nebyla vyslyšena. „Když se prý bojím, že ho zalehnu, alespoň chápu, jak se o něho bojí ona,“ říká Radek. „Vůbec nerozumí tomu, že tím strachem mu může spíš ublížit. A navíc nám tím komplikuje život.“
Radkova žena se synem chodívá ven na procházky. Do města na nákupy nebo na úřady už s ním ale nechce. „Všechno vyřizuji já. A ona mi potom nadává, že jsem to vyřídil špatně. Přitom nemám nejmenší tušení, o co jde, a synka bych místo ní pohlídal. Ona mi ho ale samotnému nesvěří. Nevím, co mám dělat. Pravděpodobně musím jen doufat, že Michálek vyroste rychle a ji tyhle stavy přejdou.“
Autor: Šárka Cvrkalová
