Někde ve výchově jsme s manželkou museli udělat chybu. Nedokážu si totiž jinak vysvětlit, proč se tohle muselo stát zrovna našemu synovi. Nějak se mi nechce věřit, že jsme to nezpackali. Cožpak se tomu nedalo nějak zabránit?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ještě nikdy jsem nebyl nucen stydět se za svého syna. Až do toho okamžiku, kdy to celé prasklo a mně došlo, že je zle. Už jen z představy, co na to asi řeknou lidi, se mi zamotala hlava.
Byl to hodný a zvídavý klučina
Náš syn Jirka byl už jako dítě hodně zvídavý. Zajímal se o spoustu věcí. Je ale pravda, že ho nikdy moc nebraly typicky klučičí věci.
Jasně, že jsem si už v porodnici představoval, jak ho budu učit kopat do míče. Maloval jsem si, že spolu budeme kutit v garáži.
Tohle ho ale nebralo. Zajímal se sice okrajově o všechno, ale byly věci, kterým přeci jen dával větší váhu. Dříve mě to neznepokojovalo. Uklidňoval jsem se tím, že je to pořád ještě zvědavé dítě, které chce zkusit kdeco.
Možná jsem si ho měl více všímat
Jak Jirka rostl, netrávili jsme tolik času společně. Stále více se totiž draly na povrch rozdíly mezi našimi koníčky.
Já rád něco opravoval, pořád jsem něco vyráběl a kutil. Jeho to ale moc nezajímalo. Několikrát jsem se snažil syna zapojit, ale nemělo to úspěch.
Nyní už vím, že jsem se mu především během dospívání měl více věnovat. Možná kdybych ho k tomu více vedl, nedopadlo by to takhle.
U tohohle byste svého syna vidět nechtěli
Když mě manželka vytáhla na nákupy, byl jsem otrávený. Nikdy jsem na to moc nebyl a představa, že s ní budu muset pobíhat z obchodu do obchodu, mi nebyla ani trochu příjemná.
To jsem ještě netušil, čeho budu to odpoledne v nákupním centru svědkem. Procházeli jsme zrovna z jednoho obchodu do druhého, když jsem si ho všiml.
Viděl jsem syna, jak se vede za ruku s klukem. Nejdříve jsem si myslel, že jsem se spletl, ale když jsem se podíval pozorně, bylo to jasné. Skutečně to byl můj syn, který se tu vesele procházel ruku v ruce s chlapcem. Málem to se mnou švihlo!
Co tomu řekne okolí?
Byl jsem z toho v šoku! Soudě dle výrazu mé ženy už o tom věděla. Vzápětí mi to i řekla, že se jí Jirka před časem přiznal, že je gay. Mně to ze strachu neřekli.
To bylo poprvé, co jsem se styděl za svého syna. Hlavou mi běželo, co tomu řeknou sousedi, kamarádi nebo lidi v práci. Z té představy mi bylo nevolno.
Ptám se sám sebe, co jsme udělali špatně. Určitě jsme to mohli se ženou nějak ovlivnit, kdybychom se více snažili. Nebo ne? Nedokážu se smířit s tím, že je můj syn na kluky.
Autor: Nikol Kolomazníková
