Radim (26): Přítelkyně se chce vdávat. Po večerech ale kouká na dětské seriály. Nevím, zda je připravená na dospělý život

S Bárou jsem už šest let. Je o dva roky mladší. Když jsem ji poznal, byla to nejspíš právě dětinská naivita, humor a roztomilost, které mě na ní přitahovaly. Tehdy osmnáctiletá dívka mě z počátku odmítala, ale nakonec jsem ji přesvědčil, že jsem pro ni ten pravý, a i když našemu vztahu zpočátku mnoho lidí nefandilo, dnes je z nás oficiální pár a spousta lidí čeká jen na to, kdy se vezmeme.

Bára o svatbě původně nechtěla ani mluvit. Samozřejmě, že když jí bylo devatenáct, dvacet let, bylo to pochopitelné. Nechtěla se zabývat budoucností v tak mladém věku. Navíc jsme spolu byli jenom pár let. Jenomže teď mluví o svatbě docela často. Připadá mi, že mě téměř tlačí do žádosti o ruku.

Mám doma velké dítě

Báru miluji. Za ty roky jsem se naučil žít s jejími chybami, ona zase akceptuje ty mé. Jenomže v našem vztahu jsem stále jen já ten dospělý. Řeším účty, platby za byt, starám se o nákupy. Bára chodí na brigádu, studuje, dělá vše, co by ve svém věku dělat měla. Spoustu věcí ale stále zlehčuje. Když máme řešit něco vážného, nechá to na mně a pustí si raději seriál.

A to obvykle ještě kreslenou pohádku pro děti. Nejhorší je, že se dokáže rozplakat nad tím, jak je animovaný králíček v příběhu roztomilý. Neusne, pokud jí její oblíbený plyšák spadne na zem. Když jí vyprávím, jak moc ji miluji, ona začne šišlat, že mě také oba mají moc rádi, a podává mi huňatou hračku.

Miluji ji a chci si ji vzít. Nevím ale, zda je připravena

Ačkoli je to na její věk chování velmi neobvyklé, já ji miluji takovou, jaká je. Myslím si, že je dobré se nestresovat a raději si užívat dětskou radost, dokud to jde. Nemám problém ani s tím se o ni postarat. Není to tak, že bych dělal doma vše, jenom jsem zkrátka ten, kdo rozumí dospělým věcem.

Chci si Báru vzít, jenomže se bojím, že by situaci jenom zlehčovala. Věřím, že by mi řekla své ano, ale z nějakého důvodu se na to zatím necítím. Nebo si spíš myslím, že se na to ve skutečnosti necítí ona. Není prozatím žena-manželka, ale spíše moje malá rozkošná přítelkyně, která spí s plyšákem. Věřím ale tomu, že nám vztah vydrží a za dva až tři roky si ji skutečně vezmu.

Autor: Šárka Cvrkalová