Radim s manželkou vždy snili o tom, že si jednou pořídí psa. I když žijí v bytě, oba mají poměrně flexibilní pracovní dobu a věděli, že se o středně velkého mazlíčka dovedou postarat. Bylo jim ale jasné, že pokud si pořídí rasu větší, nebude doma k hnutí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Chtěli jsme psa s rodokmenem. Takového, u kterého si budeme jisti původem. Pátrali jsme dlouho, až jsme objevili rasu, které se říká entlebušský salašnický pes. Jsou to mazlíčci, kteří mohou žít i v bytě, a i když nejsou nejmenší, nepatří ani k obrům,“ vypráví Radim.
A tak bylo rozhodnuto. Rodina si brzy jela k chovateli pro psa. „Sice nás zaskočila jeho cena 20 000 korun, rozhodli jsme se ale, že jelikož je to naše velké přání, půjdeme do toho.“
Už po prvním roce nám bylo divné, jak roste
Pes, kterého pár pojmenoval Denny, rostl jako z vody. Jenomže brzy se jim začalo zdát, že některé rysy nejsou úplně stejné jako u jiných psů této rasy. „Denny byl více drsnosrstý než hladký a rostl o něco rychleji, než jsme čekali,“ říká Radim.
„Když se jeho růst po čase nezastavil, byli jsme vyděšeni. I když byl ještě štěně, byl už o dost větší, než být měl. V malém bytě dnes zabírá místo, se kterým jsme počítali třeba jednou pro miminko,“ dodává.
Radim s manželkou se proto ptali několika odborníků, kteří jim potvrdili, že pes rozhodně není tím plemenem, za které ho měli. „Ukázalo se, že jde pravděpodobně o křížence,“ svěřuje se čtenář.
„Po nějakém tom procházení papírů jsme se dopídili k tomu, že i když matka našeho pejska je entlebušský salašnický pes, jeho otec je s velkou pravděpodobností spíše velmi podobný, ale větší bernský pes. Snažili jsme prodejci po dvou letech dovolat, číslo na něho ale neexistuje.“
Když se snažili najít majitele, nepovedlo se jim to. „Ani na e-mail nám nikdo neodepisuje. Jednou jsme se rozhodli na místo i dojet, ale v domě už prodejce nebydlí a nový majitel nám nedokázal říci, kam se odstěhoval.
Psa máme rádi, zaplatili jsme ale za něco, co jsme nechtěli
Radim s manželkou sice mají Dennyho rádi, vychovali ho, a dokonce se smířili s tím, že je o něco větší, než si ho představovali. Na druhou stranu jsou zklamaní, že zaplatili 20 000 za čistokrevného psa, který čistokrevný není.
„Denny je součást rodiny a rozhodně jsme rádi, že ho máme. Stál nás ty dva roky velké úsilí a nervy, ale máme s ním spoustu radostných vzpomínek a je to skvělý kamarád. Ale celá situace je i tak k naštvání,“ dodává Radim.
Otázkou nakonec zůstává, zda pár naletěl podvodníkovi, nebo zda majitel sám netušil, co jim to vlastně prodal. „Jako chovatel by měl vědět, jakého psa dává pryč. Jenže na druhou stranu to vypadalo, že se mu zkrátka narodilo štěně a on na něm chtěl vydělat.
Nepůsobil na nás tehdy tak, že by se chovu zvířat věnoval dlouho, takže je možné, že si sám myslel, že psi, které má doma, jsou ve skutečnosti úplně jiná rasa. Navíc se zrovna tyto dva druhy dají splést poměrně snadno.“
Radim s manželkou v současné době přemýšlí o tom, že by si našli nové bydlení. „Pravděpodobně bychom ale přemýšleli o stěhování i s menším plemenem,“ uznává nakonec.
Autor: Šárka Cvrkalová
