S Nikčou jsme se začali snažit o miminko. Uznali jsme, že po třech letech vztahu už oba víme, že vedle toho druhého chceme strávit zbytek života, a miminko náš vztah mělo ještě více upevnit. Bohužel se ale nedařilo, přišly měsíce marných pokusů.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Trápilo mě to možná ještě více než moji přítelkyni Nikolu. I ona byla vždycky zklamaná, když těhotenský test vyšel negativní, ale kolikrát jsem měl pocit, jako by věděla, proč to nejde. Nic mi ale neřekla a my se tak dál snažili. Měsíc co měsíc, zas a znova.
Měsíce plynuly a nám se nedařilo
O naší snaze počít miminko věděla jak naše rodina, tak po nějakém čase i naši přátelé. Nenechávali jsme si to pro sebe, i když to po několika měsících marných pokusů bylo velmi citlivé téma.
Měsíce plynuly a nám se stále nedařilo. Tehdy poprvé se ozvala moje rodina, jestli je s námi všechno v pořádku. Přišlo mi to přes čáru, proto jsem na ně tenkrát vyjel.
Měl jsem pocit, jako by přede mnou něco tajila
Začal jsem o sobě pochybovat. Už to byl rok, co jsme se marně snažili, a miminko pořád nikde. Nechápal jsem, co je špatně, a každý negativní test mě velmi zarmoutil.
I Nikola z toho byla špatná. Ale z jejího výrazu jsem měl kolikrát nepříjemně vlezlý pocit, že ví něco, o čem já nemám ani tušení. Že mi něco tají.
Podstoupil jsem vyšetření. Cítil jsem se trapně
Moje rodina nadále naléhala a tvrdila, že bychom se měli nechat vyšetřit. Miminko jsem si opravdu přál a pro Nikolu bych udělal cokoli. Tak jsem na ta vyšetření šel.
Nic více ponižujícího jsem nikdy nezažil. Nebylo mi příjemné to podstupovat, natož pak s doktorkou řešit, jestli je něco špatně, nebo ne. Jako chlapa mě to ztrapnilo.
Myslel jsem si, že vyšetření podstoupila i moje přítelkyně. Alespoň to tvrdila a nějakou dobu se tak i tvářila. Jenže pak vyšlo najevo, že na žádném vyšetření nebyla. A záhy mi také řekla proč.
Když mi řekla pravdu, zatmělo se mi před očima
Jednoho odpoledne, po více jak roce a půl snažení, Nikola kápla božskou. Když mi řekla pravdu, zatmělo se mi před očima. Cítil jsem se podvedený, zrazený a jako pitomec.
Nikola se přiznala, že byla v mládí dvakrát na potratu. Už jen tahle zpráva mě šokovala, nikdy bych nic takového nechtěl a nedovolil. V důsledku toho se jí teď údajně nedaří otěhotnět. Alespoň to mi tvrdila.
U doktora nebyla, proč taky? Ví, co má za sebou a co jí tenkrát lékaři řekli, když podstoupila interrupci. Dvakrát a dobrovolně, prostě ty děti nechtěla.
Jsem z toho v šoku. Je to pár týdnů, co to vím, a nyní zvažuji, jestli chci být s takovým člověkem. Ne proto, že třeba nebudeme moci mít vlastní dítě, ale proto, že mi něco takového tajila a dělala ze mě hlupáka.
Autor: Natálie Kabourková
