Radim žil vždy zdravým způsobem života. Nikdy nebyl nijak vážně nemocný. Přesto se nedávno dozvěděl, že má rakovinu. Jeho život se v tu chvíli změnil. I když má podle lékařů velkou šanci na vyléčení, přemýšlí, co udělal ve svém životě špatně. Do redakce nám napsal s prosbou o zveřejnění jeho článku a zároveň s nadějí, že se nemoci zbaví a bude se moci vrátit k normálnímu způsobu života.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře z Tachova. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„V rodině se nikdy rakovina neobjevila. A přesto já, který žiju v podstatě nejzdravějším způsobem života, mám dnes problémy s rakovinou močového měchýře,“ vypráví Radim. „Když jsem se tuto skutečnost dozvěděl, chtělo se mi jenom plakat. A to jsem jako chlap nikdy vlastně pořádně nebrečel.“
Nekouřím, nepiju, pravidelně cvičím
Radim má dvě děti, které se snaží vést ke zdravému životnímu stylu. „Péťovi je pět, Adámkovi tři. Ani jednoho z nich nemohu nutit pravidelně cvičit, jsou ještě malí a chtějí si spíš hrát. Snažím se alespoň o to, aby zdravě jedli a chodili se mnou a s manželkou na procházky,“ vypráví. „Chtěl bych, aby z nich vyrostli silní chlapi, jako jsem já. Dnes už ale vím, že i když člověk dělá v životě jen dobré věci, osudu se nevyhne,“ dodává.
Radim velmi rád vaří, pomáhá své ženě v domácnosti a snaží se o vyváženou stravu pro celou rodinu. „Nikdy jsem nekouřil. Alkoholu se spíše vyhýbám s výjimkou novoročního přípitku. Po práci chodím pravidelně běhat, často si jdu rád zaplavat. Zkrátka jsem člověk, u kterého byste rakovinu nečekali,“ říká. „Přesto se potvrdil opak.“
Začalo to problémy při močení
„Pro chlapa je trapné svěřovat se vlastní ženě, že má problémy, když jde na záchod. Manželka mi začala vařit různé čajíčky, mysleli jsme, že mám jenom zánět močových cest a vyléčím to sám. Později to bolelo natolik, že jsem si zašel k praktikovi a dostal jsem antibiotika.“
Jenomže ani ta nakonec nepomohla. Když začal po čtrnácti dnech s bolestí Radim močit krev, nechal se odvézt do nemocnice, kde ho hospitalizovali a udělali mu základní vyšetření. „Při příjmu mi řekli, že to nic nebude, že mě pustí brzy domů. Ale později přišli s podezřením na rakovinu.“
Radim do poslední chvíle doufal, že se podezření nepotvrdí. „Říkal jsem si, že člověk jako já přece nemůže takto onemocnět. Bohužel nakonec lékaři přišli se smutnou zprávou. Tu noc jsem plakal. Nikdy předtím jsem nebrečel kvůli nemoci. Ale rakovina je přece jen něco, co člověka opravdu dostane,“ vykládá. „Byl jsem na operaci, podle doktorů se vše podařilo v pořádku a zachytilo se to v raném stádiu. Měl bych být vyléčen. Já ale dobře vím, jak to u rakoviny chodí. Bojím se, kdy se vrátí. Každou noc přemýšlím nad tím, co budu dělat, až se dozvím nejhorší zprávy…“
Autor: Šárka Cvrkalová
