Radim se na začátku svého příběhu přiznává, že je poměrně žárlivý. Kdykoli byl sám doma a jeho žena byla v práci, měl tendenci jí volat a kontrolovat ji. S kým se baví, s kým šla na oběd. Když si pak Iva našla práci z domu, měl radost, že bude téměř neustále s ní.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Sám chodím do práce, ale byla ze začátku tak nějak úleva, že moje žena bude doma, kdykoli se tam vrátím. Že když budu mít volno, nebudu doma sám. Nebylo to jen žárlivostí, celkově jsem byl nadšený z jejího nového zaměstnání,“ píše čtenář.
Jenomže podle jeho slov nic a nikdo není dokonalý. Už po pár měsících se začaly v chování Ivy objevovat změny, které ho zarazily. Dnes se jí snaží přesvědčit, aby si našla normální práci.
Přestala se vídat s přáteli, je pořád zavřená doma
Radimovi nejdříve nevadilo, že jeho žena Iva tráví hodně času u počítače. Ze začátku měl při návratu z práce uvařeno a uklizeno, protože všechno stíhala a práce ji bavila. Pak se ale věci změnily.
„Když jsem přišel domů, nic nebylo hotové. Respektoval jsem, že neměla čas na vaření, takže jsem mnohdy udělal večeři sám, konec konců celý den pracovala. Když ale pak jídlo odmítala, že nemá čas ani chuť, začalo mi to vadit,“ vypráví.
Podle Radima v práci najednou na Ivu začali nadřízení valit strašně moc povinností. Přestože pracuje z domu, vstává v současné chvíli v šest, aby mohla pracovat, do osmi večer ještě ale obvykle nemá hotovo.
„Sedí celý den u počítače. Má zatažené žaluzie, aby jí nesvítilo na obrazovku, tím pádem je tu téměř potmě a nedostane se k ní slunce. Nechodí ven, nevídá se s přáteli,“ popisuje čtenář situaci.
„Když se vrátím domů a uklízím nebo vařím, tvrdí mi, že by to sama udělala lépe. Jenže problém je v tom, že když to nechám na ní, budeme se ve špíně koupat ještě za týden,“ dodává.
Snažím se jí najít jinou práci, ona ale nemá zájem
Radim si uvědomil, že když bude jeho žena pořád jenom sedět doma, nebude se bavit s přáteli a celé dny věnuje počítači, budou se problémy zhoršovat. „Hodně se se mnou hádá, já obvykle rezignuji, ale ona ještě tři hodiny vyšiluje,“ píše.
„Má nervy úplně pocuchané, nic ji nebaví, stále jenom nestíhá. A to nejen práci, ale ani osobní život nebo naplnění svých potřeb. Místo toho, aby si uvařila, když je celý den sama doma, si denně objednává pizzu nebo čínu.
Cokoli jí vytknu, tak se jí nelíbí. Každý večer máme stejnou debatu o tom, že by si měla najít jinou práci, nějakou, kde bude mít jasně určenou pracovní dobu a bude chodit mezi lidi.“
Jenomže na tyto připomínky má Iva jasný názor. Její práce ji baví a chce v ní zůstat už natrvalo. Prý si dobře vydělává a rozumí si se šéfem. A to i přesto, že se s ním osobně sešla jednou a jinak komunikují pouze online.
„Ono ani s tou výplatou to tak skvělé nebude. Sice si vydělává dost, ale na to, že pracuje vlastně skoro 14 hodin denně, to zase taková sláva není,“ dodává Radim. „Jak ji mám přesvědčit, aby celou věc přehodnotila dřív, než se kvůli jejím nervům rozhádáme úplně?“
Autor: Šárka Cvrkalová
