Radim a Lucie se poznali těsně před padesátkou. Oba byli zajištění, děti měli velké a před sebou ještě spoustu let života, který nechtěli prožít sami. Po několika měsících se vzali a sestěhovali se do jednoho bytu. Druhý začali pronajímat, což jim přinášelo prostředky na živobytí. Do práce už chodili spíše pro zábavu, rozhodně ji nepotřebovali.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Na první pohled ideál, ale…
„Zdálo se mi, že je všechno konečně v pořádku. Zasadil jsem strom, zplodil a vychoval syna, postavil dům a teď si konečně mohu užívat po boku krásné ženy,“ začíná své vyprávění Radim.
První roky s Lucií byly nádherné, neopakovatelné. Vycházeli si ve všem vstříc, milovali se a dělali, co si na očích viděli.
„Po čase se Lucie začala chovat zvláštně,“ vzpomíná Radim. „Nejdříve jsem si říkal, že asi máme partnerskou krizi, její chování se ale k normálu nevracelo,“ kroutí hlavou. „Zvykl jsem si,“ konstatuje.
Teplé večeře ho uchlácholily
„Lucie se o mě pořád starala, prala, vařila večeře, občas jsme si vyšli za zábavou. Ale měla u toho takový prázdný výraz,“ říká Radim, který z dnešního úhlu pohledu nechápe, jak mohl být tak slepý.
„Jednou, když jsem ji jel vyzvednout do práce, jsem ji viděl, jak se loučí s jedním kolegou. Bylo to důvěrnější, než se mi líbilo, ale nic jsem neříkal,“ vzpomíná Radim.
„Když ale Lucie nepřišla další večer domů, začalo mi to vrtat hlavou,“ konstatuje. Volal jí, ale telefon byl vypnutý. Přišla až druhý den ráno a tvářila se, jako by se nechumelilo.
Ostrá otázka
„Došlápl jsem si na ni,“ říká Radim. „Snažil se z ní vymáčknout, kde byla.“ Lucie zapírala. Prý se s kamarádkou zapomněly na vínu a povídaly si až do rána.
To jí ale Radim nevěřil. Proto ji začal tajně sledovat. O několik dní později byl její telefon k večeru opět vypnutý. „Nastražil jsem uši a vydal se za ní do práce,“ popisuje Radim.
Lucie se vedla za ruku s kolegou a mířili do jejího bývalého bytu. „Běžel jsem za nimi,“ říká Radim, „ale pořád jsem doufal, že nejde o to, co bylo jasné na první pohled.“
Nechal je za sebou zabouchnout dveře, a protože měl klíč, o několik minut později si potichu otevřel a vtrhl do ložnice.
Načapal je přímo při činu.
„Nezapírala,“ smutně vzpomíná Radim. „Prý když zjistila, že podnájemník z jejího starého bytu pracuje u nich, okamžitě se za ním vydala s tím, jestli by se mohla do svého starého domova podívat,“ kroutí hlavou Radim.
Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ale Lucii nenapadlo vyzkoušet svoji starou postel. „Prý se jí na ní spalo přímo skvěle,“ nechápe nic Radim.
„Tak si pocit z ní oprášila s novým nájemníkem,“ uzavírá Radim, kterého její výmluva úplně odrovnala. Lucii navrhl, ať se do svého starého bytu opět přestěhuje, ale bez něho.
Autor: Kamila Mertlová
