Ještě nikdy v životě jsem se necítil tak trapně. Nemohl jsem se na kamaráda ani podívat. Tiše jsem poslouchal jeho slova a nechápal, jak jsem si něčeho takového mohl nevšimnout. Byla mi hanba jako ještě nikdy předtím.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Radovan pozval svého kamaráda Tomáše na pivko a zápas v televizi. Jeho žena pro ně připravila nějaké menší pohoštění, poté odešla ke kamarádce. Z pohodového večera se stal nepříjemný trapas, na který Radovan jen tak nezapomene.
Přátelský večer ve dvou
Domluvil jsem se s manželkou, že si k nám domů pozvu kamaráda. Nebyla proti, naopak si sama domluvila program a nechala nám volný byt.
Těšil jsem se, až si s dlouholetým kamarádem Tomášem pokecám o všem možném. V televizi navíc běžel fotbalový zápas, který nám nesměl ujít.
Moje žena nám před odchodem připravila nějaké chlebíčky a jednohubky, které naservírovala, jen co jsem Tomáše usadil do sedačky.
Nevím, jak ti to říct
Večer probíhal opravdu skvěle, podle mých představ. Popíjeli jsme pivka, jedli chlebíčky, které se manželce povedly, povídali si a u toho sledovali fotbal.
Všiml jsem si, že po mně Tomáš pokukuje. Vždycky tak koutkem oka sledoval, co zrovna dělám. Dokonce to vypadalo, že se nadechuje, jako by chtěl něco říct.
A pak se ozval. Začal opatrně, přiznal se, že vlastně ani neví, jak mi to má říct. V tu chvíli jsem se bál, že je třeba nemocný. Netušil jsem, co mi opravdu řekne.
Pocity hanby
Tomáš to ze sebe nemohl vymáčknout, kroužil kolem toho jako kolem horké kaše. Mluvil o mé ženě, že se poslední dobou změnila.
Nejdříve jsem to nechápal. Tomáš kolem toho opatrně nakračoval a já čekal, co z toho bude. Když mi řekl, že moje žena smrdí, málem jsem se udusil pivem.
Tomáš viděl, jak mě tím zaskočil a začal to rozvíjet. Prý je na ní vidět, že o sebe nedbá. Chodí neučesaná, kolikrát má špinavé oblečení a podle všeho fláká i základní hygienu.
Cítil jsem se tak poníženě a trapně, jako jsem se ještě nikdy v životě necítil. Seděl jsem vedle Tomáše na sedačce, v ruce držel flašku s pivem a zahanbeně se díval do země.
Problém se musí vyřešit
Jen co Tomáš odešel domů, začal jsem si jeho slova přehrávat v hlavě. Jak mi mohlo něco takového uniknout?
Následující dny jsem svoji ženu sledoval. Opravdu vypadala úplně jinak než před rokem. Vlasy odrostlé, neučesané. Na rukou zbytky laku.
Rozhodl jsem se ozvat. Tohle se muselo vyřešit. Tomáš měl pravdu, moje žena skutečně chodila neupravená, neučesaná, a to dokonce i na veřejnosti.
Cítila se dotčeně, když jsem jí řekl, že by o sebe měla více pečovat. Nevím, kdy nastala ta změna, ale za vzhled své ženy jsem se styděl.
Autor: Nikol Kolomazníková
