Do žádosti o ruku mě Mirka tak trochu dotlačila. Pořád mluvila o tom, jak se vdává ta či ona kamarádka, až mě svým způsobem dohnala k tomu, že jsem jí taky na prst nasadil prstýnek. Miluji ji a umím si život vedle ní představit. Svatba je pro mě sice jen papír, ale proč jí neudělat radost, když jí na tom očividně záleží?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Do plánování jsem se nezapojoval. Všechny ty legrácky okolo šly mimo mě. Mirka se do toho nadchla, pomáhaly jí kamarádky, mě nepotřebovala.
Svatba je pro mě jen papír
Kdyby bylo po mém, klidně bych žil s Mirkou jak se říká na hromádce. Svatba je pro mě opravdu jen papír, který k životu nepotřebuji.
Jenže znáte ženské a asi víte, jaké dokážou být, když jde o vdavky. Mirka mi tvrdila, že je mezi kamarádkami poslední, která ještě není vdaná.
Svým způsobem mě donutila požádat ji o ruku. Možná by to přišlo časem, ale rozhodně jsem na takový závazek nespěchal. A pak to bylo. Dal jsem jí prstýnek a to spustilo lavinu.
Nepotřebovala mě. Jen moje peníze
Při plánování svatby jsem se držel stranou. Mirku to bavilo, asi jako každou ženskou, a víceméně mě k tomu nepotřebovala. Jen moje peníze.
Svatba se blížila a já byl překvapený, že vlastně ani nejsem nervózní. Do svatby jsem se sice nehrnul, ale cítil jsem jakýsi vnitřní klid.
Měl jsem velké plány a doufal jsem, že je se mnou Mirka bude sdílet
Odjakživa jsem chtěl cestovat. Nejsem ten typ, který by toužil po domečku, zahradě a pěti psech. Naopak jsem chtěl cestovat. Měl jsem v plánu projet klidně celý svět.
Doufal jsem, že Mirka bude moje nadšení sdílet. Věděla o mně, že mě to láká, jenže tou svatbou šlo všechno stranou. Proto jsem se upínal na to, že až budeme svoji, bude na to čas.
Připravila si pro mě velké překvapení
A bylo to tady. Den svatby, všechno šlo podle plánu. Mirka mi už dopředu předesílala, že má pro mě velké překvapení. Netušil jsem, o co jde.
Když se pak přede všemi postavila a se slzami v očích oznámila, že budu tatínek, sevřelo se mi srdce. Všichni okolo začali tleskat a pískat nadšením, mně se ale svíralo hrdlo. Tohle jsem nečekal. A co víc – miminko jsem teď neplánoval.
A je po všem
Mirka je ve čtvrtém měsíci těhotenství a všechno je v pořádku, ona i miminko. Prý by to možná mohl být kluk. Měl bych z toho mít radost, ale stále to vydýchávám.
Chtěl jsem s Mirkou rodinu, ale až časem. Chtěl jsem ještě vidět kousek světa. Jenže s miminem na krku? To asi těžko. Je po všem. Místo cestování budu přebalovat. Takhle jsem si to opravdu nepředstavoval.
Autor: Nikol Kolomazníková
